Stopařka - v zajetí kontroly

28. kapitola 1/2

Od samotného rána jsem nepocítila sebemenší záchvěv únavy, jak jsem očekávala po ubohých několika hodinách lehkého spánku. Vlastně se na první pohled mohlo zdát, že včerejší noc nikdo neopustil prostory svých pokojů.

Společná snídaně se nijak nelišila od těch jiných. Jako kdyby se neschylovalo k něčemu tak důležitému jako je vystopování Cama. Nervozita a záchvěvy nadšení stavěly chloupky na mém krku do pozoru každým mým krokem. S příjemnou váhou křišťálového přívěsku pod mikinou jsem usedla na místo u stolu ve velké zasedací místnosti. Všechno jídlo již bylo na stole a každý si mohl brát, co chtěl.

Posadila jsem se na volné místo vedle Brittany. Věnovala mi poněkud překvapený, ale přátelský úsměv.

„Dobré ráno. Spala jsi dobře?"

Její tichá a poněkud nesmělá slova mi připomněla uvítání mé matky. Uvítání, za kterým se skrývaly obavy a ukrytá přetvářka. Jako kdybych měla být křehké sklo, které se může kdykoliv rozbít.

Také mi to připomnělo, že hlasová schránka v mém mobilu již musela být plná a to jak od hovorů od mé matky a otce, ale i několika zpráv od Ethana.

Odmávla jsem všechny myšlenky na rodinu stranou a pokrčila rameny k napjaté Brittany.

„Spala jsem skvěle, a ty?" optala jsem se zdvořile ve smyslu rozvést konverzaci, ale věděla jsem, že můj krok byl špatný. Brittany klesla pohledem ke stolu a tehdy jsem si všimla temných kruhů pod jejíma očima. Její dlaň překryla náramek na jejím zápěstí s lítostivým úsměvem.

„No, řekněme, že už jsem spala lépe. Dojdu si ještě pro čaj, když dovolíš..."

Mlčela jsem, když Britt vstala od stolu a skoro odběhla za roh na chodbu. Věděla jsem, že lže. Její hrnek s čajem byl až po okraj plný a ještě z něj stoupala pára. Cítila jsem se hrozně nedbale a hloupě.

Zatímco jsem si nevědomě prohlížela rýhy ve dřevě stolu, kdosi přede mne postavil talíř obložený jídlem. Můj ničím nenaplněný žaludek dal najevo svůj souhlas, když jsem se pustila do jídla a naproti mně usedl Tyler. Hned vedle něj se ke stolu posadil i rozzářený Ollie. Oplatila jsem mu úsměv a poté vyhledala Tylera.

„Myslel jsem, že ti snídaně přijde vhod" promluvil a přitom si ukousl velký kus ze své snídaně. Přikývla jsem a každý z nás v jídle pokračoval v tichosti. Mezi ukusováním z jídla jsem měla šanci porozhlédnout se po zbytku místnosti. Překvapilo mě, ževidím Sarah. Úbor, který měla včera v noci zmizel a byl nahrazen její typickou černou sukní a stejně laděným topem a líčením. Neposadila se ke společnému stolu, ale zvolila osamocené místo v rohu. Vypadala spokojeně.

Skoro, když byla má snídaně pryč, přišla Meghan s Audrey. Meghan určitě nezamhouřila oka celou noc. I já poznala, že se snažila skrýt únavu ráznými kroky a sklopenýma očima k zemi. Audrey k nám vyslala tiché dobré ráno a sama následovala Meghan, aby si vzala snídani.

Odsunula jsem talíř a nachytala Tylera, jak Meghan pozoruje. Možná to bylo jen slabé slovo. Tyler přímo hypnotizoval Meghanina záda kamkoliv se pohnula. Nereagoval ani na vyslovení svého jména. Nakonec jsem jej nakopla pod stolem. Tentokrát jsem úspěšné získala Tylerovu pozornost, i když on nadšeně nevypadal. Opřela jsem se lokty o stůl a koutkem oka sledovala i malého Ollieho. Bylo na něm cosi zvláštního, radostného. Ani jsem si nevšimla, kdy z kapsy vytáhl bílou myš a nechal ji, aby zlikvidovala všechny drobky na jeho talíři.

„Měl by sis s ní promluvit, Tylere" poznamenala jsem Tylerovým směrem a přistrčila si k sobě Brittanin hrnek s čajem. Čaj pomalu chladnul a já silně pochybovala, že se Brittany vrátí.