Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

Zprávy z minulosti

Večer jsem se znovu podívala na Facebook a nevím proč, ale klikla jsem na zprávy, které jsem si psala s Jurou. Věděla jsem, že mě jejich čtení bude bolet, ale nemohla jsem si pomoct.

29. 5. 2017

Jura: Dobrou noc :-*

Já: Dobrou, zlato <3

To jsme byli ještě v pohodě. Jenže potom následovalo toto.

3. 6. 2017

Já: Dej mi ještě šanci...

Jura: Haha, ses vtipna... omg, je mi z tebe spatne, ty "princezno"

Já: Najednou je ti ze mě špatně. -__-

Jura: Protoze jsem konecne poznal, jaka ses doopravdy

Já: Jaká? Jen to pověz.

Jura: Namyslena... moc si o sobe myslis... jebu na tebe, nepis mi uz

Abych to uvedla na pravou míru, den předtím jsme se rozešli, tedy lépe řečeno, Jura se rozešel se mnou. Doteď si vyčítám, že jsem mu tehdy napsala takovou hloupou zprávu typu "dej mi ještě šanci". Proč jsem se tak ponižovala?

Jura mě teď absolutně nemusí zajímat. Stejně to byl jenom arogantní debil, který si myslel, že je pán světa, protože má peníze. Pro mě je teď podstatnější okouknout Leoše. Znovu jsem se podívala na jeho profil a tentokrát prozkoumala stránky, kterým dal like. Dozvěděla jsem se, že toho máme něco málo společného. Ale likoval i stránky, kterým jsem absolutně nerozuměla. Nakonec jsem zaklapla počítač a vtom jsem si uvědomila, že jsem dneska vůbec necvičila!

Okamžitě na mě přišly strašné výčitky svědomí. I když už bylo půl jedenácté, vylezla jsem z postele a šla si dát alespoň hodinu cvičení.

Když jsem byla asi v polovině, zaklepal mi na dveře táta, ale nečekal na to, až svolím a hned otevřel. To je jeden z jeho zlozvyků, které mi docela vadí. Jednou mě takhle v pokoji načapal s Jurou. A byl to fakt trapas, protože my jsme si tam rozhodně nestavěli z lega nebo tak něco...

„Co tady děláš, Sofie?" optal se mě. „Slyším to až do obýváku. Ty něco stěhuješ?"

„Zapomněla jsem si zacvičit," vysvětlila jsem.

„Dobře, tak to dodělej," svolil nakonec táta. „Ale ať se to už neopakuje, cvič laskavě v pravidelný čas."

„Fajn."

„A jinak zítra z něčeho píšete?"

„Ještě ne."

„Tak až budete, ať to umíš. Minulé vysvědčení ušlo, ale bez těch dvojek z matiky a fyziky by to bylo lepší, ne?"

„Budu se snažit, aby to bylo lepší," odvětila jsem. Byla jsem docela nervózní, protože jsem si kvůli tátovi musela ve cvičení udělat pauzu a to mě stresovalo, protože by to cvičení bylo efektivnější bez ní.

„Nesmíš se jen snažit, aby to bylo lepší," začal táta a já v duchu protočila oči. Zase jeden z těch jeho "motivačních" proslovů. „Musíš se snažit být nejlepší, ne jen lepší!"

Zbytek jeho řeči jsem mu jen odkývala a potom mě končně nechal samotnou. Po cvičení jsem se osprchovala a šla spát.