Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

Nový žák

Pár dní nato, co se stala ta věc se Zuzanou, se událo něco, co zcela otřáslo naší třídou. Přišel k nám nový žák. Pro ostatní to byl neznámý kluk, ale já jsem ještě ten den zjistila, že u mě toho tak není...

Zahlédla jsem ho hned, co jsem vstoupila do třídy. Seděl v první lavici, protože ta byla jediná neobsazená. Byl drobnější postavy, měl černé vlasy a hnědé oči. S nikým se nebavil, jen seděl a hleděl do obrazovky svého iPhonu. Víc jsem ho nezkoumala a posadila se také do lavice, vedle Leoše. Ten se dnes tvářil nějak divně, netušila jsem, co ho to popadlo, ale vypadal opravdu naštvaně.

„Co se děje?"

„Neřeš to," odvětil tak varovným tónem, až mi z toho ztuhla krev v žilách.

„Tak pardon," zvedla jsem ruce nad hlavu.

„Neber si to zle," pověděl Leoš už trochu mírnějším tónem. „Ale dneska mám fakt špatnej den a ten důvod bych si radši nechal pro sebe."

Chápavě jsem přikývla a poté už do třídy vstoupil učitel.

„Nuže, moji milí, než začneme s hodinou, rád bych mezi nás přivítal nového studenta." V tu chvíli se všechny pohledy obrátily směrem k novému spolužákovi. Jen Leoš stále tupě zíral před sebe. „Jmenuje se Martin Nutz. Tak Martine, pojď sem ke mně a pověz nám o sobě něco," pobídl ho třídní.

Martin se zvedl a došel k třídnímu. „Takže čau, já jsem Martin. Je mi sedmnáct a rád poslouchám hudbu. Ve volným čase jsem rád s přáteli a občas pomáhám rodičům s obchodem."

„Díky, Martine," pověděl třídní a Martin se znova posadil.

Potom jsme se už pustili do učení. Leoš se však po celou dobu vůbec nesoustředil. Netušila jsem, co ho tak trápilo a on mi to za žádnou cenu nechtěl říct.

Po hodině jsem se vydala na záchody, protože jsem si chtěla z umyvadla dolít vodu na pití. Když jsem se vrátila do třídy, uviděla jsem však něco, co mě neskutečně šokovalo...

Leoš a Martin stáli naproti sobě a něco na sebe pokřikovali, zatímco na ně zbytek třídy zíral v němém úžasu.

„Ty debile, o co ti jde?" křikl na Leoše Martin.

„Spíš, o co jde tobě, ne? Ty ses do mě začal srát, ne já!"

„Víš, ty co? Nech toho, Leošku. Ta tvoje děvka by nebyla nadšená z toho, jak se vyjadřuješ."

„Michal není žádná děvka!" zařval Leoš.

Zatajil se mi dech. A bylo to tady. Leoš si to ani neuvědomil, ale právě před celou třídou přiznal to, že je gay. Jeho slova už došla několika spolužákům a začalo to mezi nimi šumět.

V tu chvíli každopádně zazvonilo a do třídy vstoupila naše tělocvikářka Mládková. „Dneska se půjdeme jen projít, jak jistě víte. Takže šup, přezujte si boty a počkejte na mě před školou."

Vydali jsme se dolu do šatny. Otevřela jsem svou skříňku a vzala si boty. Při přezouvání mi konečně došlo, proč Leošovi tak vadí Martin a proč se spolu hádali...

Byl začátek roku, byli jsme spolu s Leošem na poškole a měli sledovat nějaký trapný dokument. Náhle Leošovi zazvonil mobil a on ho zvedl.

„Čau, co chceš?" pověděl.

Volající něco řekl, Leoš se zamračil a postupně odpovídal. „Na to zapomeň... Ne, fakt... Bože, nedělej si ze mě srandu... Měl bys na to zapomenout, už spolu nejsme, můžu si dělat, co chci... Myslíš, že mě tímhle nějak dojmeš? Fakt, zapomeň na mě, bude ti líp... No jo, hlavně, že ty ses při každé příležitosti lepil na Martina a já jsem tady ten špatnej... Je konec, pochop to konečně."

Takže ten Martin je u nás ve třídě? Tak to ještě bude něco...