Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

Vztahy a minulost I.

Následující měsíc pro mě byl jeden z nejtěžších. Blížila se zima a ve škole bylo čím dál tím víc učení a zkoušek. Aniž bych si to nějak víc uvědomila, už se skoro vůbec nebavím s Natkou a Nikčou. Nevím, čím to je, ale vůbec teď nemám náladu na nějaké přátelení, drby nebo zábavu. Jakkoliv to zní blbě, je to tak. Stal se ze mě svým způsobem introvert. Vím, že to bylo způsobeno hlavně tím, že jsem byla tolik unavená a bez nálady, ale proč by měl mít člověk dobrou náladu, když není dokonalý? Ta cesta za tím je tak dlouhá a já myslím, že už to nedávám... Zároveň si ale uvědomuju, že ačkoliv je cesty zpět, není to to, po čem toužím. Nic by pak už nemělo smysl. Ani můj život.

Jediný, s kým sem tam prohodím slovo, je Leoš. Svým nenuceným způsobem je mi sympatický, nikdy jsem nepoznala kluka jako on a patrně bych ho dřív ani neocenila. Stejně tak, jako jednoho z mých přítelů.

Před Jurou jsem chodila s Danielem. Když nad tím teď zpětně uvažuju, tak nechápu, jak jsem mohla být s takovým povrchním egoistou. Danielovi víc záleželo na mém vzhledu než na mé osobě. Měl rád, když jsem se výrazně malovala, relativně rád se mnou chodil nakupovat oblečení, klidně mi i přispěl - tohle mu šlo. Ale když jsem se jednou rozbrečela, protože jsem spadla, a řasenka mi ušpinila obličej, dělal, že mě nezná a když jsem ho požádala o papírový kapesník, podal mi ho s velmi znechuceným výrazem v obličeji. Daniel byl zkrátka takový hloupý frajírek, který mě bral jako ozdobu a ne jako lidskou bytost. Každopádně před několika měsíci odletěl s partou přátel do Anglie a kdo ví, kde mu je teď konec.

Před Danielem jsem měla ještě jednu známost, asi nejlepší z mých dosavadních. Jmenoval se Libor a když jsme se seznámili, mně bylo třináct a jemu sedmnáct. Já do něj byla blázen od prvního okamžiku, on se do mě prý zamiloval až postupem času. Byli jsme spolu dva roky. Libor nebyl ani trochu jako Daniel. Byl ke mně vždy laskavý a něžný. I jeho smysl pro humor byl jen dobrý, nikdy nikoho neurážel a nikdy se nikomu neposmíval. Nebral mě jako doplněk k outfitu, opravdu mě miloval.

Jenže já byla tupá kráva a vyměnila ho za Daniela. Když jsem Liborovi oznámila, že se s ním rozcházím, bylo na něm vidět, že je z toho zmatený, znepokojený a nejspíš i zklamaný. Vyptával se mě, co se stalo, jaký je ten důvod a proč jsem se tak rozhodla. Já byla ale příliš ovlivněná Danielem, takže jsem se nebohému Liborovi jen vysmála a celkově se k němu chovala strašně dětinsky. Dodnes si to vyčítám, ale čas už nejde vrátit zpět a Libor je navíc teď někde úplně jinde. Nejen psychicky, ale i fyzicky. Co jsem tak sledovala jeho facebook, dost se věnuje kulturistice. Od našeho vztahu se opravdu změnil a to rozhodně ne k horšímu.

To já jsem spíš ta, co se poté začala měnit k horšímu. Bohužel.