Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

BONUS: Z pohledu Zuzany

Když jsem se vydala k bratránkovi, čekala jsem všechno možné. Ale rozhodně ne to, že se tam setkám se Sofií. Nejprve jsem jí skoro ani nepoznala. Vím, že to asi vyzní hrozně hnusně... Ale její vzhled mě fakt vyděsil.

Jestli byla tehdy, když jsem se poznaly, hubená, tak teď byla vyloženě vyhublá. Dost ji to změnilo i v obličeji. Vlasy měla o dost řidčí. Ani její nehty už nebyly tak lesklé jako dřív. Nevím, co mě to napadlo, že jsem jí naznačila, že má podle mě anorexii. Jako kdybych nevěděla, jak jsem na podobné řeči dřív reagovala já. Samozřejmě, že to popírala a urazila se.

Vzhled ale na Sofii nebyl jedinou změnou. Zdálo se mi, že se i jinak chová. Už nebyla tak sebevědomá a výřečná. Vypadala, že je spíš uzavřená. Chápala jsem to. Ani já jsem se s nikým dřív nechtěla bavit.

I když mi Sofie dřív dost ublížila, nedokázala jsem se na ní zlobit, když jsem viděla, v jakém je teď stavu. Zatímco pro mě byla anorexie (snad) už minulostí, Sofie ní žila doteď. To pro mě bylo něco nepochopitelného, měla neskutečnou sílu a já nechápala, kde ji bere. Jedno jsem věděla jistě; takhle to nechat nemůžu. Může i zemřít. Já s tím asi sama nic nezmůžu, Sofie se se mnou nejspíš nechce bavit a nedá na mě. Ale podle toho, co jsem zjistila na party, Leoše má celkem v oblibě. Možná, kdybych to řekla jemu a on by jí nějak nenápadně domluvil... Netuším. Je to hrozný pocit, něco vědět, ale nemít ponětí, co je vhodné udělat.

Nakonec jsem se rozhodla, že o tom Leošovi neřeknu, ještě by mohl udělat nějakou hloupost. Mnohem lepší bude o tom informovat Sofiina třídního. Otevřela jsem komp, našla stránky své bývalé třídy, kde byl uvedený jeho mail. Napsala jsem mu anonymní zprávu ohledně Sofie a jen doufala, že se to nějak vyřeší.

I když Sofii nemám ráda, tohle si nezaslouží nikdo. A já o tom vím své.