Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

„Milé" překvapení

„Wow, boduju!" zvolala jedna holka, která právě seděla s klukama v obýváku. Trefila se totiž z velké dálky do otevřeného koše.

„Dobře ty," odvětil jí Leoš a plácl si s ní.

Možná se ptáte, kde je problém. Myslíte, že žárlím? To v tomto případě ani nešlo. Leoš by přeci nic neměl se svou sestřenicí. Přesně tak. Ta dívka byla Zuzana.

Nejraději bych se teď vrátila k Tereze do pokoje. Nevadí, že tam nebyla, přečkala bych to tam klidně sama. Lepší než tohle. Ale to už nebylo možné. Právě v tu chvíli, kdy jsem o tom uvažovala, mě totiž zahlédl Leoš a usmál se na ně.

„No ahoj, Sofie. Chybělas nám tady."

Nuceně jsem se usmála. „Víš, uvažovala jsem o tom, že už stejně budu muset jít..."

„To snad ne," povzdechl si Leoš. „Ještě tu chvíli zůstaň. Nestihl jsem ti ani představit mou sestřenici, Zuzku."

V tu chvíli na mě Zuzana, která se něčemu smála s ostatníma klukama, zahlédla a úsměv jí zamrzl na tváři. V tu chvíli mi bylo opravdu trapně.

„Určitě si budete rozumět," pověděl Leoš, který si zjevně nevšiml, jak se obě dvě tváříme.

Následně jsme byly s Zuzanou téměř donuceny sedět vedle sebe na pohovce. Tvářila se dost zaskočeně, asi nevěděla, co říct. Kluci mezitím hráli hry na xboxu a někde v půlce první hry se Zuzana nenápadně zvedla a kamsi rychle odešla. Kluci nic nezaregistrovali, jak byli zažraní do hry, ale já si toho všimla velice dobře a začalo mě okamžitě tížit svědomí. I když to bude nejspíš těžké, budu za ní muset jít. Jestli si něco udělá, budu si to nadosmrti vyčítat. Jako kdybych už výčitky neměla teď. Ano, na jednu stranu jsem na ní byla naštvaná, protože proti mně poštvala celou třídu a nakonec i Juru. Na druhou stranu i já jsem nebyla nevinná a asi bylo konečně na čase si to přiznat. Vydala jsem se tedy za ní.