Sen o dokonalosti (anorexie) ✓

Záchrana?

Když jsem se probrala, bylo mi na mé poměry celkem teplo a navíc jsem ležela na něčem měkkém. Rozhodně to nebylo venku. Otevřela jsem oči a hned mě do nich udeřilo světlo. Nacházela jsem se na posteli v nějakém pokoji. Pokoj byl bílý a kromě psacího stolu s notebookem a jedné šatní skříně tu nebylo nic. Ležela jsem na posteli a byla přikrytá černou přikrývkou. Vím, v tuto chvíli by se asi většina lidi zajímala o to, kde jsou, ale já byla tak vyčerpaná, že jsem zase zavřela oči a usnula.

***

„Sofie."

Otevřela jsem oči. Na kraji postele seděl Leoš a s jemným úsměvem si mě prohlížel. Tázavě jsem na něj hleděla. Pochopil mě. Mluvil o tom, že mě našel v bezvědomí nedaleko jejich domu. Potichu jsem ho poslouchala a bezelstně se mu dívala do jeho oříškově hnědých očí. Neuhýbal pohledem, oplácel mi ho a klidně hovořil dál. Všímala jsem si toho, co má na sobě. Měl na sobě úzké tmavé džíny a červeno černou košili. Byl opravdu krásný, ale vzhledem k jeho orientaci bylo zbytečné si dělat naděje.

„Nedívej se na mě takhle," pověděl Leoš. „Přijdu si potom jako nějaké zvíře v ZOO."

„Tak promiň," nakrčila jsem nos.

„Mimochodem za chvíli končí škola, tak jestli se ti udělalo už trochu líp, možná bys mohla vyrazit... Nikam tě nevyháním, víš, jak to myslím."

„Jasně, půjdu," pověděla jsem a pozorně se na Leoše podívala. „A tys nebyl ve škole proč?"

„Musel jsem něco dořešit."

„Něco soukromého?"

„Trochu."

„Aha."

„Zajímá tě co, viď?" usmál se. „Nedávno jsem se rozešel a ex mi pořád nechce dát pokoj. Má drahá polovička si zkrátka nechtěla připustit, že už je konec. Toť vše."

Mé podvědomí se zasmálo nad tím, jak Leoš schválně užívá výrazů jako ex nebo drahá polovička, ze kterých nelze poznat, zda se jedná o dívku nebo o chlapce.

Marná snaha. Vím o něm toho víc, než by ho kdy napadlo.

„To mě mrzí," řekla jsem jen a rozloučila se. Musela jsem rychle domů. Rodiče se nesmí dozvědět, že jsem byla za školou. Jsou ohledně podobných problémů dost přísní.

Šla jsem tedy zpět domů a protože jsem byla stále unavená, byla jsem opravdu ráda, když jsem už stála před vchodem. Kdybych ale věděla, co se doma stane, nikdy bych se tam nevydala...