Princezna ze Zmijozelu

04

     Září už přešlo v minulost a říjen už byl téměř u konce.

Dívka s platinovými vlasy kráčela chodbou hradu na hodinu lektvarů. Jako vždy si sedla do poslední lavice. Zbývalo ještě hodně času do začátku hodiny, a tak dívka byla ve třídě jako první. 

Jak se sem postupně začali trousit studenti, začala se Persephona nudit. Začala přejíždět očima celou třídu a její zrak spočinul na Abraxasovi Malfoyovi a Sophii Friové. Sophie se tiskla k Abraxasovi a jemu to bylo jedno. Měl namyšlený výraz a ani se na Sophii nepodíval. Jako by ona byla jen otrok. Ale když se podívala na šťastnou Sophii začala závidět. Ani nevěděla proč. Vždyť to byl jen Malfoy...

Její pohled se stočil k Johnovi. Bodlo ji to u srdce. Dřív sedávala s ním... S Johnem před sebou dívka v utrpení přečkala i další hodiny.

Když konečně poslední hodina skončila, ona mohla jít... ale ani nevěděla kam.

Nohy ji dovedly do společenské místnosti. Byl tam John a Maddison... Bodlo ji to u srdce. Tohle nikdy nebude jednoduché. Vydala se rychle od nich pryč do dívčích ložnic a začala si číst knihy. To opravdu milovala. Díky kníhám mohla uniknou a zapomenou. Alespoň na chvíli...

***

Vydala se na večeři. Byla jako omámená. Ani nepřemýšlela v jakých chodbách by měla jít. Zabloudila. Ani nevěděla, že takové chodby v Bradavicích jsou. Nebylo tu světlo a chodby byly velice úzké. Persephona se tu chvíli motala a nevěděla kudy dál. Potom, ale uslyšela křik. Rychle se vydala tím směrem. Křik sílil. Persephona přidala do kroku. Konečně byla u osoby, která křičela. Neviděla jí do tváře. Rychle si k ní sedla a posvítila na ní hůlkou. Byl to John.

„Johne!" vykřikla dívka.

„Pers, jsi to ty?" zeptal se přerušovaným, chraplavým hlasem.

„Co se ti stalo?"

„Maddison... nebezpečí... čokoláda... jed," nedokázal odpovědět v celých větách. Zašeptal to z posledních sil.

„Johne podívej se na mě. Neumírej! Nesmíš!" panikařila dívka.

Bylo však pozdě. John zavřel oči a zemřel. Dívka tam seděla a plakala nad jeho nehybným tělem. „Miluju tě..." její slova se ztrácela v temných chodbách.

Byla tam hodně dlouho, ale potom se zatvrdila. Kouzlem nadzvedla Johna a pokusila se s ním dostat pryč z těchto chodeb. Povedlo se jí. Tiše, bez povšimnutí se dostala na ošetřovnu.

„Proboha! Slečno Andrewsová. Co se stalo," zeptala se ošetřovatelka.

„Já. Našla jsem ho v chodbě. Ležel na zemi a křičel. Něco o jedu, a potom," těžce polkla, „zemřel," řekla a z očí se jí začaly kutálet slzy.

„Dobrá slečno Andrewsová, měla by jste jít. Já vše oznámím řediteli. Vy si odpočiňte," snažila se ošetřovatelka o milý tón, přesto na ní bylo vidět, že je vyděšená.

Celá rozrušená se vydala pryč. Ani cestu nevnímala. Přemýšlela o Johnovi. Pravdu neřekla záměrně. Podle toho, co jí John řekl to vypadá, že ho otrávila Maddison. Ale tomu dívka nevěřila. Sice Maddison neměla ráda, ale tohle by určitě neudělala.

Dívka měla zrak sklopený k zemi a nikoho si nevšímala. Až do ní někdo vrazil a dívka se skácela k zemi.

„Měla bys dávat pozor!" rozkřikla se ta osoba, která do Persephony narazila, aniž by se na ni podívala.

„Malfoy?"

„Andrewsová?" zeptal se zmateně chlapec a podíval se dívce do obličeje. „Co se stalo?" zeptal se jako by z něj arogance vyprchala.

„John... Já našla jsem ho ležet v chodbě. Křičel a házel sebou. Říkal něco o jedu, nebezpečí, Maddison a čokoládě," ani nevěděla proč to řekla zrovna jemu. Něco ji nutilo mu důvěřovat.

„Přežil?"

„Ne."

Chlapec dívce pomohl vstát a konejšivě ji stisk ruku. Dívku jeho chování opět překvapilo.

„Kdo byla Maddison?"

„Jeho přítelkyně."

„Oznámila si to"

„Ano, už to nejspíš ví i ředitel."

„Řekla jsi jim to samé, co mě?" 

„Ne, jim jsem řekla, že jenom říkal něco o jedu."

„Podle toho cos mi řekla to vypadá, že to udělala Maddison."

„Já vím, ale nevěřím, že by to udělala. Nechci jí dostat do potíží. Alespoň zatím..."

Doufám, že se kapitola líbila. Budu ráda za vaše ohlasy.