Princezna ze Zmijozelu

06

     Dnes se konal Johnův pohřeb. Persephona na něj však na něj jít nemohla. Neunesla by to. A navíc smuteční řeč měla provádět Maddison! Persephonu to velice ranilo, vždyť ona o něm nic neví... Zná ho teprve chvíli...

Dívka se zahrabala do postele a pouze tiše vzlykala. Přečkala tak celý den. Vyčítala si, že na pohřeb nešla. Ale prostě nemohla... 

Když konečně vylezla z postele, byla tma. A tak tedy šla do společenské místnosti. Měla to tam ráda, zvlášť, když tam nikdo nebyl.

Usadila se do křesla. Dívala se do ohně. Bylo jí smutno, avšak slzy jí z očí netekly. I když je to už tak dlouho, nemohla uvěřit tomu, že je mrtvý. Dívce to trhalo srdce na kousíčky. Nevěděla jak dlouho takhle u ohně seděla. Nikdo jiný tu s nebyl, tak vysíleně zavřela oči a usnula.

Někdo však vstoupil do místnost a uviděl spící dívku. Přišel k ní a viděl její uplakaný obličej. Jemně jí přejel po tváři a odešel.

***

Zvedla se. Odhodlaná, že konečně otevře krabici, kde byl uschován Johnův život. Byla zvědavá, jestli tam tu čokoládu najde. Zároveň byla zníčená, ale chtěla se pomstít tomu, kdo Johna zabil. 

V dívce to vyvolávalo hodně vzpomínek. Našla spoustu fotek, na kterých s Johnem byla. V tu doby byla tak šťastná...  Chtělo se jí zase plakat, ale měla tak vyplakané oči, že už nemohla. Úplně na dně krabice, ale našla něco, co hledala. Rozbalenou hořkou čokoládu, kterou si i ona sama chodí kupovat do Medového ráje.

Upřeně na čokoládu hleděla, jako by nemohla uvěřit, že tohle bylo to, co Johna zabilo.

***

Dívka se snažila v davu najít Abraxase. Našla ho jak si povídá se Sophii. „Abraxi. Můžeme si promluvit?" zeptala se ho, když k němu přispěchala. Abraxas se omluvně podíval na Sophii.

„Co se děje, Pers?"

„Jde o to, že jsem našla tu čokoládu, po které se John otrávil."

„Ty ses dívala do jeho věcí?" zeptal se starostlivě.

„Ano," řekla dívka a sklopila zrak.

„Jsi v pořádku?"

„Snad," zašeptala. Stáli tam mlčky a nevěděli, co říct. „Ta čokoláda. Je to ta z Medového ráje v Prasinkách. Zajdeme tam, nebo máš v plánu něco jiného?"

„Nic v plánu nemám," zalhal chlapec. Měl dnes jít do Prasinek se Sophií.

***

„Víš jak ten obal čokolády vypadal?"

„Samozřejmě. Sama jsem ji tu několikrát kupovala. " Oba vstoupili do obchodu a viděli ten přepych sladkostí. Zamířili k prodavačce.

„Dobrý den, můžeme se na něco zeptat?"

„Jistě," odpověděla mile prodavačka.

„Potřebujeme vědět, kdo si před dvěma až třemi týdny tady koupil hořkou čokoládu."

„Tak tohle si opravdu nepamatuji. Je to důležité?"

„Velice," řekla dívka a naléhavost z jejího hlasu  šla jasně rozeznat.

„Dobrá tedy. Mohu vám dát své vzpomínky," řekla a odešla. Vrátila se a v ruce měla tři lahvičky s modrou tekutinou.

„Moc vám děkujeme. Jsme vám opravdu nesmírně vděční."

„Nemáte zač," řekla prodavačka a vtiskla lahvičky Persephoně do ruky.

Odešli společně pryč. „Podíváme se na to až zítra? Už je dost pozdě," navrhl chlapec.

„Souhlasím."

***

Persephona uklidila lahvičky do ložnice a vrátila se za chlapcem. Ale ten tam nebyl. Dívka si myslela, že spolu půjdou na večeři, ale asi ne.

Vydala se tedy do Velké síně sama. Cestou ale slyšela, jak někdo na někoho křičí. Opatrně se k nim přiblížila. Poznala je. Byl to Abraxas a Sophie. Schovala se za roh a tiše poslouchala jejich hádku.

„Abraxasi! Dnes si měl jít se mnou do Prasinek a ne s ní!" křičela Sophie a Persephoně došlo, že tahle hádka vnikla kvůli ní. „Už se mnou netrávíš ani chvíli svého času. Jsi pořád s tou Andrewsovou!"

„Sophie uklidni se."

„Proč bych se měla uklidnit?! Vždyť mě podvádíš!"

„To není pravda," řekl chlapec naprosto klidně.

„Tak proč tě ona může oslovovat Abraxi a já jsem nikdy nemohla? Vždycky jsi říkal, že ti to vadí!" křičela. Chlapec stál klidně a nic neříkal. „Tak mluv!"

„Co chceš slyšet?"

„To, že se omlouváš. Že se mnou budeš trávit víc času, že už nikdy s ní nepromluvíš, a že mě miluješ."

„Promiň Sophie, ale nemůžu ti lhát."

„Cože?" řekla dívka zlomeně a rozbrečela se.

„Nemiluju tě Sophie Friová."

„A ji miluješ?" zeptala se ublíženě a z očí jí tekly potoky slz.

„Já nevím," řekl tiše. Sophie se rozbrečela víc a utekla.

Persephona tam jen zaraženě stála. Bylo hrozně. Kvůli ní se rozešli dva lidé. A byla na sebe naštvaná, protože v hloubi duše za to byla ráda.

Snad se vám kapitola líbila.