Princezna ze Zmijozelu

10

Persephona s Abraxasem došli k dívce, kterou povžovali za vraha, a Tomu Raddlovi. Persephona se na ně usmála falešným úsměvem.

„Ahoj, já jsem Persephona Andrewsová a tohle je Abraxas Malfoy," řekla a krátce pohlédla na chlapce, který jí stál po boku.

„Já jsem Clary Crowová a tohle je Tom Raddle," řekla dívka a mile se usmála.

Persephona s Abraxasem ji probodli pohledem. Crowová. To jasně potvrzovalo jejich domněnku.

„Můžete jít prosím s námi?" zeptal se Abraxas a vydal se směrem k ředitelně. Clary vypadala zaraženě, ale šla za ním. Přeci jen byla o dva roky mladší a Persephony a Abraxase měla respekt. Tom se po chvíli taky rozešel. Neřekl ani slovo.

Persephona zaklepala na dveře ředitelny.

„Dále," ozvalo se ze dveří. A všichni vstoupili. Ředitel seděl za stolem a překvapeně se na ně díval.

„Pane profesore Dippete, potřebujeme s Vámi mluvit," ozvala se Persephona a postrčila Clary dopředu.

„Ano slečno Andrewsová? Co potřebujete?"

„Vzpomínáte na tu nedávnou vraždu studenta?"

„Samozřejmě...ale nikdy se nedokázalo, že to byla vražda," řekl ředitel.

„Ale vy víte, že to byla vražda," řekl Abraxas a ředitel se na ně překvapeně podíval. „Našli jsme vraha," oznámil a ukázal na Clary.

„Ale... ale... ale máte nějaké důkazy? Nemůžete jen tak obvinit tuto milou dívku. A... a proč... si tp vůbec myslíte?" řekl koktavě ředitel.

„Počkejte, ukážeme Vám naše vzpomínky. To jsou naše důkazy," řekla Persephona a vrhla se k misce a vložila do ní všechny své vzpomínky ohledně zavraždění Johna. Ředitel Dippet se ihned do misky podíval.

Když se konečně od misky odvrátil, podíval se na Clary a na zem.

„Jediní dva lidé ve Zmijozelu, co mají mudlovskou krev je tady přítomný Tom Raddle a Maddison Gothová," vložil se do toho Abraxas. „Clary Crowová má zajímavý rodokmen. Čistá krev. Na tom si oni zakládají. Všichni její předci patřili do Zmijozelu , ale Clary jako jediná ne. Je známo, že její předci pár mudlů již zabili, či mučili," odmlčel se. „Clary, možná motivována svojí rodinou, dala Tomovi čokoládu, aby ji podstrčil Maddison, a tak vyhladil nečistou krev ze Zmijozelu. Avšak to se jí nepovedlo. Maddison dala čokoládu Johnovi, a tím mu nevědomky podepsala rozsudek smrti. Když se jí však Maddison zabít nepodařilo, vyčkávala a držela si Toma u sebe. Ten měl být její další oběť," dokončil objasnění případu Abraxas.

„Slečno, jste odsouzena za vraždu," řekl zaraženě Dippet a podíval se na dívku.

Ta se tvářila zničeně a v očích jí byly vidět slzy. „Já... já... já n-nic neu... neudělala. Ni...  nikoho bych nedokázala za... zabít," koktala Clary mezi vzlyky a silně se rozbrečela. 

Persephoně jí začalo být trochu líto. Opravdu to byla ona? Teď to tak nevypadalo... 

„Moc vám děkuji," otočil se profesor na Abraxase a Persephonu. „Teď to zvládnu sám. Přezkoumám všechny důkazy a povolám Ministerstvo. Můžete odejít."

Při odchodu z ředitelny se Persephoně zdálo cosi divného na tichém Tomu Raddlovi. Zdálo se jí, jakoby se na jeho tváři mihl na zlomek vteřiny úšklebek. Ale potom tu myšlenku zahodila. Nejspíš se jí to jenom zdálo.

Tom se někam vypařil a Abraxas s Persephonou se vydali mlčky do svých pokojů. Ani se nerozloučili a šli spát. Persephona nemohla usnout. Přemýšlela o Clary. Sice jí všechnno usvědčovalo, ale stejně se jí teď opravdu nezdálo, že by to měla být ona... A navíc ten Tomův podivný úšklebek...

Po velice dlouhém přemýšlení konečně usnula, ale nespalo se jí vůbec dobře. Měla noční můry o Azkabanu. A pořád tady byl ten polibek s Abraxasem...

Další kapitola je konečně také dopsána. Já vím, že je ta zápletka opravdu hodně primitivní, ale vymýšlel to můj mozek před rokem. A teď už jsem moc líná na to, abych to udělala kvalitnější...