Princezna ze Zmijozelu

02

     Dívka s platinovými vlasy šla studenými chodbami hradu směrem k jezeru. Byla smutná, ale rozhodla se, že to na sobě nedá znát. Šla pomalu.

Když k jezeru došla, John už tam byl.

„Ahoj Pers."

„O co jde?" rvalo ji srdce se takto přetvařoval. Rvalo ji srdce, když na něj hleděla... Přesto mu to nechtěla ulehčit. 

„Takže," řekl nejistě. „Jde o to, že to mezi námi přestává fungovat a já to takhle už nechci."

Zabolelo ji to a už to nevydržela: „Jde o Maddison Gothovou, že jo?" vyjela na něj.

„Jak to víš?" zeptal se poplašeně.

„Včera večer jsem viděla, jak se sní muchluješ ve společence!" rozkřičela se. Naštěstí nikdo poblíž nebyl.

„J-je mi to líto. Opravdu."

„Fakt? Chodíme spolu pět let a tobě je to jenom líto? Celý prázdniny jsi mi ani nenapsal nic si mi neřekl! Podvádíš mě. Jak dlouho? Vždyť ta holka je o čtyři roky mladší než ty. A doufáš, že se s tím prostě smířím? Tohle je opravdu dost hnusný," vybouchla...

„Jo já vím, že je to hnusný a omlouvám se ti. Ale já k tobě už nic necítím." řekl smutně a podíval se dívce do modrozelených očí.

„Miloval si mě alespoň někdy?" posmutněla.

„Promiň... Já jsi to myslel, ale..."

„Potom přišla ona..." z očí jí vyhrkly slzy. Zase.

„Takhle jsem to nechtěl. Je mi opravdu líto, že jsi na to musela přijít takhle. Já tě měl opravdu rád..."

„Nebylo by to tak těžký, kdybych tě nemilovala. Ale opak je pravdou," zašeptala nešťastně se sklopeným pohledem.

„No tak Pers." utěšoval jí.

„Jak dlouho chodíš s ní?"

„Od začátku prázdnin."

„Miluješ ji?" zeptala se a do očí jí přišel další nával slz.

Chlapec se na ni podíval a smutně pokýval hlavou. „Ano miluji ji."

„Asi už půjdu mám spoustu práce," zamluvila to a rychle se vydala pryč.

„Pers..." zašeptal chlapec, ale to už ho dívka nevnímala.

Persephona šla potichu a z očí jí padaly slzy. Hledala místo, kde by ji nikdo nerušil. Dostala se na dívčí záchody a začala plakat.

Z jejího žalu jí vyrušili kroky. Zmlkla, aby sem náhodou nikdo nepřišel. Ale bylo pozdě. Ta osoba zamířila sem. Persephoně už bylo jedno jestli jí někdo uvidí. A pak ta osoba přišla do dveří a dívka hned poznala, kdo to je.

„Andrewsová? Co tady vyvádíš?" zeptal se povýšeným a zároveň překvapeným hlasem. Podíval se na dívku a všiml si jejích rudých očí a smutného výrazu. Najednou z něj všechna pýcha vyprchala a přistoupil k dívce. Sedl si vedle ní na zem.

„Do toho ti nic není Malfoy," řekla podrážděně.

„Jsi v pořádku?"

„Jo jasně. Všechno je v pořádku. Prostě jsem dneska vstala a řekla si, že pudu jen tak brečet na dívčí záchody," řekla sarkasticky. Potřebovala si na někom vybít zlost a on byl ten pravý.

„Tak co se děje?" mile se zeptal a podíval se jí do očí.

„To tě nemusí zajímat Malfoy," trochu ji to zarazilo. Chtěla na něj křičet, ale něco v jeho pohledu ji od toho odrazovalo.

„Stejně jsem si jistý, že mi to chceš povědět," řekl domýšlivě.

Zase měla chuť na něj křičet. Ale tušila, že neodejde do té doby, než mu to prozradí.

„Rozešel se se mnou přítel. A navíc kvůli nějaké o čtyři roky mladší couře," vztek ji znovu ovládl.

„Aha," řekl jen. Vstal a odešel.

Persephona z toho byla zaražená. Nejdřív jí chce vyslechnou, a potom si jen tak odejde? Ale byla za to i ráda. Měla klid a někomu se svěřila.

Ještě chvíli tam tak seděla a přemýšlela o Malfoyovi. Někdy není zas tak špatný, pomyslela si. Ale hlavně přemýšlela o Johnovi a té holce.

Nakonec se tiše doplížila do sklepení do dívčích ložnic a unaveně si lehla na postel. Neobtěžovala se ani převléknout. Jenom si sundala boty a usnula.

Takže další kapitola je opět tady. Snad se někomu líbila.