Princezna ze Zmijozelu

13

Po dokončení školy si Persephona s Abraxasem koupili malý byt v Příčné ulici, přesně jak to chlapec chtěl. Jeho teta, která mu vše odkázala, nebyla moc bohatá. Stala se vyděděncem z rodu Malfoyových stejně jako Abraxas, možná proto si tak rozuměli.

Chlapec dívkou se vzali. Měli skromnou svatbu, jim to ale nevadilo. Milovali se a to jim stačilo.

Abraxas začal pracovat na Ministerstvu kouzel jako bystrozor. Také se dozvěděl, že dívka jménem Clary Crowová, kterou společně s Persephonou podezřívali z vraždy, byla propuštěna, když svou nevinnost prokázala pod veritasérem. A případ Johna se uzavřel jako nehoda. Persephoně to však nikdy neřekl. Trápila by se s tím, že Johnův vrah je stále svobodný.

Dívka začala pracovat v malém knihkupectví, kousek od jejich bytu. Líbilo se jí tam. Milovala vůni knih a tu útulnou atmosféru.

***

Persephona si lehla na postel vedle svého manžela, který si právě četl. „Chci ti něco oznámit," řekla s jiskřičkami v očích.

Muž nechal čtení a knihu si založil prstem. „Ano, Pers?" zeptal se a vtiskl ji polibek do vlasů.

„Za chvíli tu nebudeme sami," řekla a položila si ruku na břicho.

Muži chvíli trvalo, než to pochopil. V očích se mi mihlo štěstí a zároveň zděšení. „Pers..," vydechl nadšeně. „M-my budeme mít dítě?"

Dívka to potvrdila svým úsměvem.

„T-to je úžasný," řekl a nadšeně svojí ženu políbil. „Miluji tě, Persephono Malfoyová."

„Miluji tě, Abraxasi Malfoyi."

***

Měsíce plynuly a Persephoně začínalo narůstat břicho. Muž ani žena se dítěte nemohli dočkat. Pořád se dohadovali o jméně a zda to bude kluk či děvče. 

Muži se v práci velice dařilo a měl jí opravdu rád.

Jednoho dne však Abraxas nedorazil domů. Persephona si o něj dělala starosti. Už bylo pozdě v noci a on pořád nikde.

Z nervózního přecházení po místnosti jí vyrušilo zaklepání na okno. Byla to sova, třímající se svém zobáku dopis. Žena ji ho obratně vytrhla a dala se do četní.

Jakmile dočetla poslední slovo, upustila dopis a vydala se do Nemocnice svatého Munga.

Nervózně čekala v čekárně na příchod doktora. 

„Paní Malfoyová," ozvalo se a žena se poplašeně zvedla.

„Co je s mým manželem?" to bylo to jediné, co jí zajímalo.

„Obávám se, že to zatím nevíme. Má opravdu vysoké, nebezpečné horečky. V práci upadl do bezvědomí."

„Mohu ho vidět?"

„Myslím, že vzhledem k vašemu dosavadnímu stavu to není moudré."

„Prosím, musím ho vidět," naléhala dívka.

„Tak tedy dobrá. Pojďte za mnou."

Doktor ji dovedl k jeho lůžku. Právě spal a neklidně něco v horečkách mumlal.

„Abraxi..," vzdychla žena a pohladila ho po tváři. „Musíš se uzdravit, potřebujeme tě," druhou rukou si nevědomky přejela po břiše.

„Myslím, že bysme ho měli nechat odpočívat. Odpočiňte si. Budeme vás o všem informovat, paní Malfoyová," řekl doktor a vyvedl ji ven.

***

Byly to dračí spalničky. Nikdo nevěděl, jestli to Anbaxas vůbec přežije. Persephonu k němu nechtěli pouštět, aby nenakazila sebe ani dítě. Mohla ho vidět pouze přes sklo, jak blouzní v horečkách. Ničilo ji to. Večinou nocovala v nemocnici. I když s ním nemůže přímo být, chtěla mu byla nablízku. Stále doufala, že se uzdraví.

Cítila, že se něco stane. Doktoři jí řekli, že jeho stav se stále nezlepšuje, ba naopak. Byla zoufalá. Musela se k němu dostat.

Nějakým zázrakem, ani nevěděla jak, se k nepozorovaně dostala do jeho pokoje. Byl vzhůru. Srdce se jí sevřelo, když ho takhle viděla.

„Pers..." řekl z posledních sil. „Neměla bys tu být. Ublížiš sobě i našemu dítěti."

Vyhrkly ji z očí slzy. „Musela jsem přijít," zašeptala. Sedla si k němu. „Za chvíli se nám už narodí. Budeš táta," usmála se vysíleně žena.

„Pers, chci aby se jmenoval Lucius..." jeho slova už bylo těžké rozeznat.

„Proč si myslíš, že to bude kluk?" snažila se o veselý tón.

„Prostě to vím," nastalo ticho.

„Miluji tě, Abraxasi Malfoyi," zašeptala žena s očima plých slz.

„Miluji tě, Persephono Malfoyová," s těmito slovy opustil tento svět.

Žena nic nevnímala. Nedokázala to. Vše šlo mimo ni. Řev doktorů, klapání bot o podlahu...

Chytla se az břicho. Dostala obrovskou křeč. Ne! Teď ne, pomyslela si zděšeně. Teď nemůžeš přijít na svět.

***

Byl to chlapec. Přesně tak, jak to předpověděl Abraxas. Žena mu dala jméno Lucius Abraxas Malfoy.

Když se na něj Persephona zadívala, bodlo ji u srdce. Byl mu tak podobný. Vyhrkly jí z očí slzy. Takhle to nemělo skončit. Tohle nedokáže...

Rozhodla se...

***

Nesla to ubohé dítě zabaleného v pokrývkách ponurou cestou k Malfoy Manor. Místu, kde Abraxas vyrůstal.

Otevřel jí skřítek, který jí nechtěl pustit dovnitř, ale ona se kolem něj protlačila. A našla toho, koho hledala. Stál tam Abraxasův otec. Věděla jak se choval, přesto neměla na vybranou. Musela to udělat.

Promluvila jako první, než ji stačil vyhodit. „Jsem Persephona Malfoyová. Manželka vašeho syna, Abraxase Malfoye," začala odhodlaně, přestože se na celém těle klepala. 

„Co tady děláte! Okamžitě odejděte z mého domu!" zařval muž mohutným hlasem. Nevěřil jí.

Dívka jeho slova nevnímala. „Potřebuji vaši pomoc. Váš syn zemřel před pár dny na dračí spalničky a on mi po něm zůstal," ukázala mu dítě. „Jmenuje se Lucius Abraxas Malfoy, potřebuji, abyste se o něj postaral. Já to sama nezvládnu," zlomil se jí hlas.

Přistoupila k evidentně zaraženému muži a strčila mu dítě do náručí. Přemístila se, aniž by čekala na nějakou odpoveď.

***

Stála na kraji útesu a nechala vítr, aby jí štípal do tváře. Chtěla to udělat. Nemohla bez něj žít. Věděla, že je o její dítě postaráno. Sice se jí nelíbilo u koho ho nechala, ale neměla na výběr. Nezvládla by to. Nedokázala by se každý den dívat do tváře, která by byla tak podobná té jeho...

Skočila...

Takže toto je oficiální konec této knihy. Ja doufám, že se vám líbila. A budu ráda za jakýchkoliv ohlas.