Princezna ze Zmijozelu

09

Persephona se na sebe naposledy podívala do zrcadla. Vpadala tak jinak... Nevěděla jestli se jí to líbí, nebo se sama sobě protiví.

Zhluboka se nadechla a šla do společenské místnosti. Po schodech scházela velice pomalu a opatrně, protože měla tušení, že kdyby šla rychle, spadla by kvůli podpatkům.

Dole už čekal Abraxas. Když jí uviděl, zatvářil se divně. Dívku to znepokojilo.

„To vypadám tak špatně?" zeptala se dívka. Na ten incident u jezera zapomněla a s chlapcem vycházela stejně dobře jako dřív.

„N-ne, opravdu ti to sluší."

Dívka a mírně se začervenala. „Půjdeme?"

Když došli konečně na místo Abraxas se otočil na dívku s platinovými vlasy.

„Zatancujete si se mnou slečno Andrewsová?" poprosil chlapec bez projevení emocí.

„Netancuji," odvětila, a tak Abraxas šel radši pro pití.

„Vrátil si se nějak brzy," mluvila dívka k přicházejícímu chlapcovi. 

On ji pouze podal pohár s pitím.

„Víno? Chceš mě opít?"

„Nechci dělat domácí úkoly."

„Tu sázku jen tak nevyhraješ. Já se nenechám tak snadno opít," řekla dívka s malým úsměvem na tváři.

Dlouho si Persephona a Abraxasem povídali. Chlapec pořád nosil další skleničky vína, ale přesto dívka jít tancovat nechtěla.

„Začíná mi být horko. Nepůjdeme se projít ven?" navrhla dívka.

„Dobře," souhlasil chlapec. Oba se zvedli a vydali se na zasněžené pozemky školy. „Je tady krásně."

„Ano. To je," vydechla dívka. Svůj pohled ze zasněžené krajiny obrátila na Abraxase. Zase se jí převrátil celý svět. Jejich ruce se o sebe mírně otřely a dívkou projel elektrický šok. Abraxas se k ní přibližoval. Persephona zavřela oči a cítila, jak se k ní chlapec naklání.

Vzpomněla si na to ráno u jezera. Nebyla si jistá, jestli to chce, ani  teď to nevěděla. Ale nic tak silného nikdy nezažila, ani s Johnem. Kdykoliv on jen promluvil, ona se celá zachvěla. Kdykoliv se na ní podíval, začalo se jí všechno převracet. Chtěla to. Byla si jistá. Chtěla, aby jí políbil.

Ucítila jeho zimou zkřehlé rty na těch svých. Byl to pouze lehký polibek, ale jí to stačilo. Bylo všem vše nevyřčené za ty poslední měsíce. Všechna bolest, strach, porozumění...

 Persephona otevřela oči a zadívala se do chlapcových. Nebyly tak chladné, jako většinu času. Nyní se v nich odráželo něco nepopsatelného.

„Abraxasi..." zašeptala dívka. Pořád si navzájem hleděli do očí. „Měli bychom se vrátit," řekla potichu a sklopila oči. Chlapec pořád mlčel a díval se na ni. Pak se ale začal dívat za dívku.

„Pers, podívej."

Persephona se otočila dozadu a uviděla dívku z Havraspáru s chlapcem se Zmijozelu. O rok mladším než je ona.

„Na ně? Proč?" zeptala se nechápavě.

„To je ta holka, co si kupovala tu hořkou čokoládu. V těch vzpomínkách. Pamatuješ? A ten kluk s ní je Tom Raddle," a v tu chvíli to Persephoně došlo.

„Musela Jona otrávit ona. Chtěla otrávit Maddison, protože je jediná ve Zmijozelu, kdo nemá čistou krev. Teda kromě Toma Raddlla. Pojď musíme ho varovat. Určitě ho chce zabít," vychrlila ze sebe dívka. Vzala Abraxase za zápěstí a táhla ho k nim.

Už byli zase u Johna a dívka by nejradši to, co se stalo před chvíli, vymazala. Neměla to dělat. Bylo to špatné rozhodnutí... Dívka toho neskutečně litovala, přestože nevěděla proč. Ale teď na to nebyl čas. Musí zachránit toho chlapce, než ho také zabije.

Budu ráda za váš názor.