Jen ty rozhoduješ o svém životě

5. Jeane, sakra to tě musím furt zachraňovat

“Jeane ty si fakt idiot”, vykřikla jsem do prázdna. Komandér vzal kapitána a zakřičel co nejvíc to šlo.” Všichni za mnou”, jeho hlas se rozlehl široko daleko. Celá legie se otočila a všichni jsme jeli za ním a Hanji.” Kam jedem”, houkla jsem na něj.” Uvidíš”, usmál se. Tch! Hajzlík!

Po chvíli se v dálce objevila polorozpadlá základna průzkumné legie.” Nic moc”, poznamenala jsem.” Chceš radši umřít a nechat všechny ostatní zemřít s tebou”, významně se na mě podíval a pak na Jeana v mém náručí.

“Tadá”, vykřikla Hanji když jsme vjeli na menší nádvoří.” Zevnitř to vypadá ještě hůř”, poznamenala jsem.” Pět let tu nikdo nebyl nemůžeš čekat luxus”, poznamenal komandér a pak jsme nosili zraněné a mrtvé.

“Yumi pomůžeš mi se zraněnými”, přisrala se ke mě Hanji.” Ugh, fajn”, odsekla jsem a neochotně jsem ji následovala na ošetřovnu.” Potřebuji se postarat o ty těžce zraněné”, spustila hned.” Takže já jdu na simulanty”, dodala jsem otráveně.” Ty si vážně jako Levi”, zasmála se. Jako odpověď jsem jí věnovala vražedný pohled.

“A jsme tady”,  rozrazila dveře.” Tvoje sekce je támhle”, nasměrovala mě.” Je tam cedule jako kráva s nápisem lehká zranění”, rozešla jsem se na místo.” Noták Yumi nebuď ~”, volala za mnou.” Hleď si svojí práce a mě ponech mému osudu”, hádala jsem se dál. Radši jsem zavřela dveře, abych ji nemusela poslouchat.” A hele, kdo přišel”, uslyšela jsem povědomý hlas za mnou.

“Moc se necul Kirsteine”, zpražila jsem ho pohledem. Začala jsem s ošetřováním. Většinou to byly malé tržné rány, jen pár jich potřebovalo šít. Pak sem tam byla zlomená ruka či noha. Nejhorší zranění, co tam bylo, byl otřes mozku. Pak jsem přešla k poslednímu pacientovi. Jean!

“Tak copak tě trápí”, spustila jsem ironicky.” Ty”, pousmál se. Můj výraz v obličeji šel v tu chvíli popsat výrokem ‘realy nigga’.” Teď vážně”, zpražila jsem ho pohledem. Neochotně sundal deku, kterou měl na nohách a odkryl ošklivou tržnou ránu.” Jau”, vyslovila jsem své myšlenky nahlas. Pomalu jsem došla k tašce s léčebnýma pomůckama. Vyndala jsem jehlu a chirurgickou niť. Zhluboka jsem dýchala, abych se nepoblila.” Musím ho uspat”, mumlala jsem si pro sebe. Bože proč zrovna já jsem ta zručná na šití! Popadla jsem jehlu a uspávadlo. Nevím jak se to jmenuje nejsem doktor. Otočila jsem se na něj s proprietami v ruce.” Yumi děsíš mě”, zacouval až ke zdi.

Konečně usnul. Přišla jsem k němu a prohlížela jsem si ránu. Polkla jsem. Ránu jsem nejdřív vyčistila a pak jsem šla na šití. Rána byla hodně rozšklebená, takže šití šlo dost ztuha. Asi po hodině se mi podařilo ránu zpravit. Jsem totálně vyplivnutá. Sedla jsem si na zem ke zdi vedle Jeana, protože tam bylo volno a pomalu jsem začala usínat.

“Vstávej ospalče”, probudil mě nepříjemný hlas.” Proč je budíš Levi~ vypadaj tak roztomile”, při těch slovech jsem byla hned vzhůru.” Si hroznej Levi~”, skuhrala Hanji. Až teď jsem si uvědomila co se stalo. Ležela jsem na zemi vedle Jeana, který měl ruku okolo mého pasu a byl o mě opřený.” Ty hajzle co si myslíš, že děláš”, odkopla jsem ho od sebe.” Au”, postěžoval si. Nasraně jsem si odfrkla a kráčela jsem pryč.

Co to bylo? Proč mi bylo tak… pohodlně? Jak jsem tak přemýšlela, tak jsem narazila… doslova.” Au koukej kam jdeš”, ozval se nepříjemný hlas.” By ses neposrala Ackermanová”, stoupla jsem si a oprášila se. Mikasa si taky stoupla a nasupeně odešla.

Vyšla jsem nahoru. Vylezla jsem na střechu a sedla jsem si na špičku. Co se to se mnou děje? Přitáhla jsem si nohy k hrudi a položila jsem si hlavu na kolena. Ještě je tu jeden člověk, co mi nedá spát.” Yumi”, uslyšela jsem Arminův hlas a když jsem se otočila už se škrábal nahoru za mnou. Pomohla jsem mu se tam dostat.” Děkuju”, usmál se a nervózně se poškrábal za krkem. Seděli jsme v naprostém tichu, které Armin po chvíli protrhl.” Líbíš se mi”, vysoukal ze sebe a sklopil oči. Já to věděla!” Myslíš jako lásku”, zeptala jsem se pro jistotu. Přikývl.

Co mám dělat?
Koho mám radši?
Co mu řeknu?

Možnosti:
Jean (konec č. 1)
Armin (konec č. 2)