Jen ty rozhoduješ o svém životě

5.

Musím Erena zachránit

"Erene ne", vykřikla jsem do prázdna. Komandér vzal kapitána a zakřičel co nejvíc to šlo." Všichni za mnou", jeho hlas se rozlehl široko daleko. Celá legie se otočila a všichni jsme jeli za ním a Hanji." Kam jedem", koukla jsem na něj." Uvidíš", usmál se. Tch! Hajzlík!

Po chvíli se v dálce objevila polorozpadlá základna průzkumné legie." Nic moc", posmutněla jsem." Chceš radši umřít a nechat všechny ostatní zemřít s tebou", významně se na mě podíval a pak na Erena v mém náručí.

"Tadá", vykřikla Hanji, když jsme vjeli na menší nádvoří." Zevnitř to vypadá ještě hůř", nestačila jsem se divit." Pět let tu nikdo nebyl nemůžeš čekat luxus", poznamenal komandér a pak jsme nosili zraněné a mrtvé.

"Yumi pomůžeš mi se zraněnými", přiběhla se ke mě Hanji." Jasně", usmála jsem se a už jsem ji následovala na ošetřovnu." Potřebuji se postarat o ty těžce zraněné", spustila hned." Takže já jdu na ty lehčí zranění", zeptala jsem se pro jistotu." Jo přesně tak", zasmála se Hanji." Je jich hodně co", poznamenala jsem smutně." Jo jo", povzdechla si.

"A jsme tady", rozrazila dveře." Tvoje sekce je támhle", nasměrovala mě." Hanji je tam velká cedule s nápisem lehká zranění", jemně jsem ji upozornila." Noták Yumi nebuď ~", volala za mnou. Zakroutila jsem nad tím hlavou." Jen jsem se ujišťovala", zasmála se a poplácala mě po zádech." Tak já už půjdu určitě máte moc práce", vymanila jsem se z jejího dosahu. Došla jsem do místnosti a radši jsem zavřela dveře." Ahoj Yumi", ozval se povědomý hlas za mnou.

"Ahoj Erene", zamávala jsem mu, ale pak jsem svojí pozornost zaměřila na ostatní pacienty. Začala jsem s ošetřováním. Většinou to byly malé tržné rány, jen pár jich potřebovalo šít. Pak sem tam byla zlomená ruka či noha. Nejhorší zranění, co tam bylo, byl otřes mozku. Pak jsem přešla k poslednímu pacientovi. Eren!

"Co ty tu vlastně děláš nemáš náhodou něco jako schopnost regenerace", spustila jsem znaveně." Ty mě trápíš", pípl potichu. Můj výraz v obličeji šel v tu chvíli popsat výrokem 'realy nigga'." Teď vážně", promnula jsem si kořen nosu." Já to myslím vážně", ohradil se. Už tam nikdo nepotřeboval ošetřit, tak jsem si k němu sedla." Ještě si mi neodpověděl co tu děláš", zpražila jsem ho pohledem." Chtěl jsem tě vidět", sklopil hlavu." Ach jo", povzdychla jsem si." Připadám si k ničemu", začínal si velévat srdíčko." Hlavně nebreč", objala jsem ho pevně." Myslíš si, že jsem k ničemu", otočil se na mě se psíma očima." Už tolikrát si nám pomohl", usmála jsem se na něj a on mě vděčně objal.

Po chvíli usnul. Vypadá tak nevinně. Ah! Na co to myslím? Koukala jsem se na něj jak spokojeně oddychuje. Pak jsem se rozhlédla po místnosti. Všichni spali. Pomalu i mě začala přemáhat únava.

"Vstávej ospalče", probudil mě nepříjemný hlas." Proč je budíš Erwine vypadaj tak roztomile", při těch slovech jsem byla hned vzhůru." Si hroznej Erwine~", skuhrala Hanji. Až teď jsem si uvědomila co se stalo. Ležela jsem na zemi vedle Erena, který měl ruku okolo mého pasu a byl o mě opřený. Vydešeně jsem se postavila a odstrčila jsem ho od sebe." Au", postěžoval si. Odfrkla jsem si a kráčela jsem pryč.

Co to bylo? Proč mi bylo tak... pohodlně? Jak jsem tak přemýšlela, tak jsem narazila... doslova." Au koukej kam jdeš", ozval se nepříjemný hlas." Taky bys mohla koukat kam deš Ackermanová", stoupla jsem si a oprášila se. Mikasa si taky stoupla a nasupeně odešla.

Vyšla jsem nahoru. Vylezla jsem na střechu a sedla jsem si na špičku. Co se to se mnou děje? Přitáhla jsem si nohy k hrudi a položila jsem si hlavu na kolena. Ještě je tu jeden člověk, co mi nedá spát." Yumi", uslyšela jsem Arminův hlas a když jsem se otočila, už se škrábal nahoru za mnou. Pomohla jsem mu se tam dostat." Děkuju", usmál se a nervózně se poškrábal za krkem. Seděli jsme v naprostém tichu, které Armin po chvíli protrhl." Líbíš se mi", vysoukal ze sebe a sklopil oči. Já to věděla!" Myslíš jako lásku", zeptala jsem se pro jistotu. Přikývl.

Co mám dělat?
Koho mám radši?
Co mu řeknu?

Možnosti:
Eren (konec č. 10)
Armin (konec č. 7)