Jen ty rozhoduješ o svém životě

3. Chci nové přátele, pomůžu Erenovi

"Jeane uklidni se nemusíte si nutně ublížit ne", snažila jsem se o uklidnění situace. Mikasa na mě vražedně koukala. Jean se uraženě posadil. Armin mi věnoval zmatený pohled. Posadila jsem se k nim.

~Time skip~

Tři roky tréninku utekli jako voda a brzy bude čas na naše rozhodnutí. To by to ale nebyl můj život, aby se něco nepodělalo. Brána v Trostu byla proražena a my museli do akce." Maisen díky vašim schpnostem jste byla přiřazena k elitě", oznámil mi někdo." Budou tam i členové legie a Mikasa", dodal. Ok. Snad se bude držet mise a nepokusí se mě zabít.

"Erene, Armine", zavolala jsem na své přátele." Tady si Yumi, můžem", usmál se Eren." Jen jsem vám přišla říct, ať si dáváte pozor, protože jdu s elitou", oznámila jsem a sklopila jsem hlavu." V pořádku Yumi", utěšil mě Armin." No nic už musím jít ahoj", rozloučila jsem se a běžela jsem za elitou.

Šlo se do akce." Vždyď tu jen stojíme", nechápala jsem jsem se." My hlídáme", odsekl povědomý černovlasý prcek z legie. Počkat! To je ten co mě zachránil!" Nemusíš být tak nedočkavá", usmál se vysoký muž s blond vlasy na druhé straně." To protože mí přátelé nasazují své životy a já tu sedím jako pecka", odsekla jsem a vysoký blonďák se na mě udiveně podíval." Chápu", posmutněl.

"Jinak já jsem Erwin Smith, komandér průzkumné legie", představil se." Yumi Maisen", usmála jsem se." Levi Ackerman", odpověděl stroze a nezaujatě." Abych ti ho trošku přiblížil, kapitán Levi je nejsilnější voják lidstva", dodal. OMG! Zachránil mě nejsilnější voják lidstva. Se skrytým odbivem jsem ho pozorovala." Na co čumíš spratku", prskl nevrle. Sklopila jsem hlavu.

Najednou se objevili titáni." Titáni", zvolala jsem, abych je upozornila." Wow, vážně, bez tebe bych si těch patnáctimetrových monster nevšiml", poznamenal kapitán ironicky." Tak jdem na ně", zavelel komandér. Všimla jsem si Mikasy jak se vytrácí pryč. Chudinka. Bez Erena nevydrží ani chvilku.

"Beru si ty na levo", křikla jsem a šla hned na věc. Bez problému jsem se dostala do jeho slepého úhlu a rychle jsem ho poslala k zemi. Jediné co mi vadilo byla moje falešná noha." Ušlo to", poznamenal komandér." Máš dobrou techniku", uznal. Přikývla jsem s úsměvem." Neplánuješ náhodou vstup do legie", pohodil jen tak mimochodem." Ano plánuji", odpověděla jsem a sledovala jsem kapitána Leviho jak bojuje. Je dobrej. No co, je to nejsilnější voják.

Hrozba prozatím zažehnána." Všichni celý", volal komandér. Ozval se hromadný souhlas." Co těm civilistům trvá tak dlouho", procedila jsem nervózně mezi zuby." Netušim", odsekl Levi. Deptalo mě to. Jen jsme stály zatímco ostatní riskovali své životy. Po chvíli nám bylo oznámeno, že civilisti byli evakuováni a máme se stáhnout." Drž se stále s náma dokud ti neřeknem jinak", poručil komandér a já souhlasila.

Seděli jsme a čumněli. Dlouho se nic nedělo. Asi po hodině k nám někdo přišel se zprávou. Komandér Pixis plánoval získat zpět Trost. Jak to hodlá udělat? My máme být jako záložní jednotka pro případ nouze. Vyletěli jsme na zeď spolu s Levim a komandérem Smithem.

Čekali jsme a čekali. Všimla jsem si Mikasy, Armina a dalších členů městské hlídky. Kadeti a zbytek lákali titány do rohu města zatímco nějaký titán nesl obrovský šutr." Co to je", vysypala jsem ze sebe." Co má ten staroch za lubem", zavrčel kapitán Levi." Upřímně nevím", poznamenal komandér. Najednou se něco zvrhlo. Titána se šutrem obklíčili normální titáni. Ten titán mi připomíná Erena. Proč?" Musíme tam jít", navrhl kapitán." Neřekli nám to", zastavil ho komandér.

Podívala jsem se na chaos u proražené brány.
Má to cenu tam jít?
Kdo je ten titán?

Možnosti:
Neměli bychom dělat něco co nám nikdo nenařídil
Jdu do toho, ať jsou na mě pyšný