Jen ty rozhoduješ o svém životě

Konec 2

“Dej mi čas na rozmyšlenou”, vysoukala jsem ze sebe a odešla jsem. Co budu dělat? Já nevím! Co se to se mnou děje? Já kurva nevím! Kráčela jsem chodbou ponořená do svých myšlenek.” Jdi tam kam tě srdce táhne”, otcova klišé věta mi zní v hlavě a nechce utichnout. Tak co srdce už se do prdele rozhodni, co chceš!

Vraceli jsme se opět za zdi všichni zraněný byli vesměs v pořádku, tak jsme byli připraveni. Vyřítili jsme se ven a během hodiny nás už vítala hradba Rose. Lidé jásali. Prý, že se báli, že se už nevrátíme. Ha! To neznáte legii! Vrátili jsme se na velitelství, kde většina z nás přespávala. Rozhodla jsem se jít rovnou do pokoje.

Přišla jsem do pokoje a sedla jsem si na postel.” Vypadáš ztrápeně”, vyklonila se Krista z palandy. Jo spí nade mnou.” Hm”, zamručela jsem a zanořila jsem hlavu do polštáře.” Copak se děje”, nedala si říct.” Co bys udělala, kdyby ti někdo vyznal lásku, ale je tu ještě někdo, kdo tě má rád”, zamumlala jsem. Krista se začala smát.” To není k smíchu spratku”, rozčilovala jsem se. Krista se přestala smát a podívala se na mě s vážným výrazem.” Nejdřív se omluv tomu kdo tě má rád, že jeho city neopětuješ a pak se jdi říct tomu, kdo se ti vyznal, že ho máš taky ráda”, usmála se a zase si lehla.

Druhý den jsem vyrazila za (Jeanem/Erenem/Erwinem/Levim).” Ahoj”, zavrčela jsem podrážděně. Nesnáším omlouvání se.” Y-yumi ahoj”, podíval se na mě. Z hluboka jsem se nadechla.” Vím, že mě máš rád, ale já tvé city neopětuju”, vyhrkla jsem rychle, ať už to mám za sebou.” O-okej v p-pořádku”, vykoktal a já odešela. Co je to za divný pocit? Lítost možná?

Pak jsem vyrazila za Arminem.” Hej bloncko, až budeš mít čas přijď ke stájím”, drsně jsem ho probudila. Odpovědí mi bylo jen zavrčení.

Stála jsem tam dalších deset minut, než se tam konečně dohrabal.” To ti to trvalo, víš, že dámu nemáš nachávat čekat”, odsekla jsem.” Promiň”,  řekl nervózně.” Ach jo ty jsi střevo já si dělala srandu”, šťouchla jsem ho do ramene.” Ach jo”, plácl se do čela.” Co si to vlastně chtěla”, přešel k tématu. Jak mám začít do prdele? Z hluboka jsem se nadechla.” Pamatuješ jak ses mi vyznal”, začala jsem. Kývl.” Tak já tě mám taky ráda”, vyhrkla jsem. Armin se usmál.” Vážně”, nevěřil svým uším.” Jasně ”, už jsem se trochu uklidnila. Chvíli jsme stály a koukali na sebe, jako vyvoraný myši.” Takže to znamená, že jsme spolu”, usmál se a objal mě. Přikývla jsem.” Pusu mi nedáš”, zaškemral.” Na tu si budeš muset počkat”, zasmála jsem se.

Kdyby brácha žil ukončoval by trénink. Promiň, že jsem tě nedokázala zachránit!