Carol&Joy

8

Zalapala jsem po dechu a vytřeštila na ni oči. Držela jsem ji v náručí a koukala na ní se zděšeným výrazem. Ona mi pohled oplácela stejně upřeně, akorát se u toho přiblbě usmívala jako měsíček na hnoji. Takhle jsme tam museli stát aspoň tři minuty, než jsem zatřepala hlavou a odvážila se promluvit.

„Jsi v pořádku, Carol?" Pozvedla jsem obočí a polkla jsem.

„Anoo, jsém." Příšerně se zahihňala.

„Ty-ty jsi opilá?"

„Možná, tróšku." Prsty začala dělat divný pohyby, až mi přitom málem vypíchla oko. „Tákhle malinko."

Ach, tak ty divný pohyby bylo ukázání jak moc pila. Kdyby to měla ukázat po pravdě, tak by musela roztáhnout celé paže. Pokusila jsem, ji postavit na nohy, jenže se hned potom na mě spadla. Zase. Rozhořčeně jsem přihodila její ruku přes moje rameno, a když jsem ji chytla druhou dlaní za bok, tak zamručela. Můj pohled s nevyřčenou otázkou ignorovala, jelikož dělala, že ji zaujala kočka sedící na zdi.

„Máš někoho doma?" Protože pokud ano, měla bys veliký problém, kdyby tě tvoje mamka viděla v tomhle stavu. Dodala jsem si v hlavě.

„Myslím, že né."

„Tím lépe pro nás." Povzdechla jsem si.

Naše společná cesta k jejímu domu nebyla vůbec jednoduchá. Normálně by mi to trvalo tak deset minut, jenže teď to zabralo minimálně půl hodiny. Vyčítala jsem si, proč jí pomáhám, když nejsme kamarádky, že jsem si mohla užívat domova. Něco mi ale říkalo, že dělám správně. Stejně jako když jsem seřvala školní královny za to, že byly hnusné na kluka, kterého jsem neznala. Šly jsme více méně v tichosti, pokud nepočítám tu část, kdy Carol chtěla začít zpívat. Zařvala jsem na ni ať drží hubu, jinak skončí v příkopu. Nejdřív na mě ukázala prostředníček se slovy, že je nová Adele. Tak jsem ji vrazila facku, poté pronesla, že si nevážím jejího talentu, ale ztichla. Jednou jsme se museli schovat za roh a počkat až přejde zájezd důchodců, jinak to už bylo poklidné.

U domu jsem z Carol musela vymámit klíče, jelikož si chtěla sednout na zídku. Nechápu proč. Vystrkala jsem její zadek do schodů až do pokoje, kde se rozvalila na postel. Já jsem si mezitím sedla ke psacímu stolu a napsala krátký vzkaz.

Jedna z mála situací, kdy jsem byla za alkohol vděčná.

Tadá. Trošku pozdě, jelikož skvělý výměnný pobyt ve Francii. Doufám, že kapitola líbí a komentář potěší.