28

1.3K 128 10
                                    

Byla jsem nadšená z toho, že se Dean vrátil a moji přátelé ho milují stejně jako já. Naštěstí královny střední si zapomněly na bezbranného kluka, kterému zničili život, takže teď se chovaly k němu jako k rovnocennému člověku, i přes jeho orientaci, což bylo docela překvapující, protože Carol silně odsuzovaly. Sice Dean měl veškeré právo oplatit jim veškeré jejich předešlé činy, ale neudělal to. Dokonce i s Gigim dobře vycházel, to mě dost potěšilo, jelikož jsem se trochu bála, co na něj bude říkat. Škoda že na ně nezapůsobilo tolik charisma Carol.

Odpoledne Blair a Thomas vyrazili spolu někam na rande, Carol musela do práce a Gigiho jsem nikde nemohla najít, tak jsem jenom já a Dean vyrazili k němu domů. Povídali jsme si o všem možném, od jeho přestěhování, přes naši školu, až k jeho sexualitě. Zjistila jsem, že v předchozím městě měl přítele, ale rozešli se kvůli tomu, že se stěhoval sem. Po pár minutách chůze jsme došli k domu, tam jsme si vyšlápli schody do třetího patra. Vevnitř na gauči seděla jeho mamka, vedle které bylo pletení a šálek kávy. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila o čtyři roky zpátky. Když si nás všimla, okamžitě mě vtáhla do vřelého objetí. Poté jsme strávili spolu další hodinu povídáním.

Na večer jsem byla dohodnutá s Deanem, že mě vezeme do skvělého podniku ve městě, který určitě neznám. Bylo to typické, čtyři roky tu není a ví, kam se jít bavit, lépe než já. Oba jsme se samozřejmě dost změnili, ale pořád jsme to byly ty desetileté děti, co po sobě hází sníh. Doporučil mi, ať si obleču spíše něco, v čem budu moct tančit. Přemýšlela jsem, zda se mám začít bát. Jedním z posledních autobusů jsem se dopravila za Deanem, který na mě čekal na nádraží. Dala jsem si věci k němu domů, jelikož jsem u něho přespávala, a vyrazili jsme. Vedl mě různými uličkami, až jsme stanuli před neonovým nápisem hlásající „Gay club". Otočila jsem se na Deana s nechápavým výrazem, on se na mě jen zazubil a vtáhl mě dovnitř. Málem mi vypadly oči z důlku, když jsem se tam octla. Všude byli polonahá mužská těla, randál a blikající světla, děkovala jsem Bohu, že nám epilepsii. Nakonec jsme se dostali bezpečně až k baru, kde na mě čekalo překvapení. Seděl tam totiž Gigi.

Nečekané věci se dějí pořád.


Další tři týdny nová kapitola nebude, odjíždím na tábor. 

Carol&JoyKde žijí příběhy. Začni objevovat