Carol&Joy

10

„Co děláš?" Ohradila jsem se a snažila vykroutit se z jeho sevření.

„Byla jsi moc zlobivá holka, a tak teď za to zaplatíš." Zasyčel mi do ucha.

Zvedla jsem jedno obočí. „Ses pomátl, ne? O čem to mluvíš?"

„Už drž sakra hubu." Zatáhl mi za ruku tak silně až jsem najednou ležela na zemi a nade mnou se tyčili dva kluci.

Stáhl se mi žaludek, jelikož jsem si dokázala představit, co se přesně stane. Třeštila jsem na ně oči, opatrně dýchala a oni tam jenom stáli a koukali na mě. Chvíli jsem přeskakovala pohledem z jednoho na druhého, pak se jeden pohnul a začal se nebezpečně přibližovat. Jeho kamarádovi se na tváři rýsoval velice děsuplný úsměv jako při mojí babičce při krájení masa. Což je hodně děsivý, vlastně celá babča je děsivá. Otřásla jsem hlavou a trochu se vzpamatovala. Hoch se přibližoval rychlostí dvou centimetrů za hodinu a s úchyláckým výrazem na obličeji, asi tomu chtěl dodat filmový efekt, bůh ví. Tak jsem se snažila couvat dozadu, ale i zároveň zvednout svůj zadek ze země. Jenže bum a ze šneka byl atlet. Okamžitě překonal zbývající prostor mezi námi, nahnul se ke mně a uhodil mě.

„Co to sakra děláš?" Zeptala jsem se ho ještě jednou, přitom jsem si držela krvavý nos.

Cápek na mě jenom pootočil hlavu a mlčel. Už jsem ho chtěla zahrnout velice sprostými nadávkami, ale všimla jsem si něčeho podivného v jeho očích. Došlo mi, že oba dva jsou zfetovaní až za hrob. V hlavě jsem se plácla do čela a povzdechla si. Překvapilo mě, že Blair s Thomasem nic neslyšeli, nejspíše při ocucávání vydávají moc hlasité zvuky, měli by to omezit. Jenže to už se přiblížil i ten druhý a natahoval svojí pěst k úderu.

„Hej, nechte ji bejt." Ozval se hlasitě dívčí hlas. Všichni tři jsme se za ním otočili, a tam stála ve své celé kráse samotná Carol.

Oko za oko, zub za zub a laskavost za laskavost?

Překonali jste hranici 1000 podívání. Děkuji moc. Za každý komentář budu vděčná.