Carol&Joy

26

Ráno jsem se rozhodla pro velice neobvyklou věc, jela jsem na kole do školy. To bylo poprvé, co jsem tohle udělala a myslím, že to naposledy nebylo. Jelikož jsem se zamilovala do ranního vánku a nepříjemných hrbolů. Další výhodou bylo, že už jsem nemusela utrácet za autobus. Takže jsem Carol čelila až na školní chodbě, kde už jsem byla plně připravená. Když jsi mě všimla, tak se ke mně hned přihrnula a začala se mi omlouvat. Nikdy před tím jsem neslyšela, že by se někomu omlouvala. Měla jsem si začít deník, který by obsahoval nové věci o Carol, protože jich poslední dobou bylo dost. Zastavila jsem ji na začátku, pověděla, že je všechno v pohodě a že chci pokračovat v našem kamarádství. Hlasitě si oddechla, poděkovala mi a pádila si to pryč. Já jsem jen zakroutila hlavou a šla si promluvit s Blair. Pověděla jsem jí všechno, co se mi za poslední dny stalo, ze začátku byla naštvaná, že jí to říkám až teď, ale pak pochopila, že jsem si to potřebovala utřídit v hlavě.

Jako první hodinu jsme měli matiku, což bylo samo o sobě zabijácké, jenže náš učitel prohlásil, že pro nás má skvělé překvapení. S Blair jsme si vyměnily vystrašené pohledy a dál to moc neřešily. Ke konci hodiny se ozvalo klepání na dveře, matikář na nás mrknul se slovy, že tohle je jeho údajné překvapení. Začínala jsem se trochu bát, protože překvapení a učitelé nejde dohromady, teda jedině v podobě písemky.

Avšak do učebny vešel docela pohledný kluk, který mi byl povědomý. Holčičí část třídy začala okamžitě slintat, musela jsem uznat, že kdybych nebyla zadaná, přidala bych se k nim. Pro jednou jsem byla ráda, že nemám společnou matiku s Gigim ani s Carol. Blair do mě drknula a pošeptala mi přesně to, co jsem si myslela. Chlapec se hřejivě usmíval, i když ho vyučující vyzval, aby se nám představil.

„Jmenuji se Dean Travis."

V tu chvíli jsem vytřeštila oči, protože to bylo jméno mého bývalého nejlepšího kamaráda.

Lidé do našeho života přicházejí a zase odcházejí. 

Tadá. Dean na scéně.