Carol&Joy

30

Najednou někdo propíchnul bublinu plnou vody přímo nad mou hlavou. To se sice doopravdy nestalo, ale cítila jsem se tak. V poslední době se snad všichni bavili tím, že mě budou překvapovat. Jenže mě už to přestalo bavit. Poklesla mi ramena, snažila jsem se pohledem najít Deana, aby mi pomohl, ale nikde jsem ho neviděla. Štípla jsem se do paže a doufala, že se ocitnu zpátky doma v posteli, avšak to se nestalo. Tak jsem se zhluboka nadechla a přinutila se podívat zpátky na Gigiho, který mě sledoval s otázkou v očích.

„Myslíš to vážně?" zaskřehotala jsem.

„Ano," vzal mě za ruku a já měla dilema, zda ucuknout nebo ne. Nakonec jsem jen sklopila oči.

„Joy, podívej se na mě," vyzval mě, „prosím." To poslední slovo mě přesvědčilo ho poslechnout. Pohlížel do mě, tak jak to uměl jenom on.

„Tím způsobem jakým se díváš na mě, se díváš i na Carol. Já to poznám, věř mi. Možná si to nebudeš chtít přiznat, ale je to tak. Vlastně díky tobě jsem si uvědomil vlastní orientaci. Řekl jsem si, že když moje holka může být bi, tak zda nejsem i já." Na chvíli se odmlčel na to, aby do sebe vlil panáka. „Miloval jsem tě a stále tě miluji. Jen chci, aby sis uvědomila, kdo jsi a koho vlastně miluješ. Budu šťastný, až dojdeš k výsledku."

Mrkla jsem jednou, pak jsem mrkla podruhé. Mezitím mi Gigi věnoval povzbuzující úsměv. „Já-já už musím jít," malátně jsem vstala ze židle, "pokud uvidíš Deana, řekni mu, že jsem už odešla." Můj přítel mi jenom zamával na rozloučenou.

Cesta domů byla jedna z nejhorších věcí, co se mi stala. Po celou dobu jsem si vlastně bezdůvodně sypala popel na hlavu a přemýšlela jsem o všem, co mi dnes bylo řečeno, až mě z toho začala bolet hlava. Na nádraží mi došlo, že mám spát u Deana, takže jsem to otočila směrem k jeho domu. Díky bohu jsem si pamatovala, kde schovávají klíče a nenápadně se dostala do jeho pokoje. Začalo mi pomalu docházet, že Gigi má možná pravdu.

Lidé milují lži, ale odmítají pravdu.

Omlouvám se, pokud se vám nezobrazí odpověď na váš komentář. Wattpad trochu blbne.