V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Mírová organizace zasahuje

Pohled Claudie:

Ráno jako každý druhé mi nějak nedalo. V posteli sem si sedla a vykoukla z okna. Zataženo. Celkem hodně foukalo. Znova sem si spokojeně lehla a zkoušela zavřít oči. Když se z kuchyně ozval hluk, musela sem se zvednout a jít se tam podívat. Táta byl už dávno v práci. Mamka krájela cibuli a bouchala se skříňkama. Sedla jsem si ke stolu a koukala na ni.,,Co se stalo?" zeptám se prostě, ale odpovědi se mi nedostalo.Klapnutí dveří mě od mámy donutilo odtrhnout zrak. Míša si vzal deku a šel ke mně. Sedl si na protější židli. Zívl si a hlavu opřel o stůl. Máma přede mě postavila snídani. Napila se kafe a sedla si. ,,Od kdy piješ kafe?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Od jak živa". Míša spokojeně pojídal rohlík. Jen tak z dálky jsem slyšela televizi. ,,Středočeský kraj už znovu odmítl podepsat mírovou smlouvu. Pořád jde tedy o válku jen mezi dvěma stranami. Mírová organizace nechala promluvit mluvčího celé organizace". Rychle sem se zvedla od stolu a šla blíž k televizi. ,,Claudie nekoukej na to" řekne mamka a odloží hrnek do dřezu. Jen sem nad tím pokývala hlavou. Ten chlap je tak nesympatický, ale mluví rozumně. Už sem ani nevnímala co říká.Jen sem koukala na krajinu za ním. Z ničeho nic černo. ,,Nekoukej na to" řekne už celkem naštvaně a odhodí ovladač na gauč.Zvedla sem se a vyšla před dům. Jen sem seděla na verandě a pozorovala jak vítr hýbe se stromy. Přišel Míša a sedl si těsně vedle mě. ,,Claudie?". Koukla sem na něj. ,,Proč se maminka zlobí?" zeptá se a já pokrčím rameny. Jak mu odpovědět, kdy ani já sama nevím? ,,Maminka se nezlobí. Jenom... Je unavená"odpovím a on kývne. Akorát přijet táta. Zvedla sem se odhodila deku. Nahrnula sem se k němu. ,,Tati? Tati! Víš něco?".Zabouchl za sebou dveře. ,,Nech tatínka odpočinout. Běž se radši převlíct".

Už večer sem seděla v posteli. Až sem se děsila co mi to hledalo za články. ,,Z protestů do války. Aneb deset hlavních příčin dalšího válečného sporu". Kývala sem nad tím hlavou. Asi bych to vážně čít neměla. Před očima se mi objevila mapa Česka. Skoro polovinu zabíral Středočeský kraj a jeho stoupenci. Naštěstí tady nám nic nehrozí. Slova mi skákala před obličej. ,,Jsou to zlý a chamtivý lidé. Naše zákony a vláda je upravená pro naši civilizaci. Chyby už se nebudou opakovat. Změna režimu všem prospěla. Ovšem vždy se najde někdo kdo bude protestovat. Víte... Aby to mohlo fungovat tito lidé musí být odstraněni". Až sem se zděsila. Vypla sem počítač a odložila ho. Zvedla sem se a pootevřela dveře. Slyšela sem je jak si povídají. ,,Dane co... Se bude dít?" zeptá se mamka a já si sednu ke dveřím. ,,Už si stejná jako Claudie. Nám nic" odpoví a mamka se utiší. ,,Nám?" zeptá se a on zamručí. Naklonila sem se ještě víc. Ještě sem se posunula a loktem drkla do dveří, které se otevřeli. Jen sem seděla. Pootočila sem hlavu. Oba na mě koukali. Usmála sem se a dveře zabouchla. Zvedla sem se a vlezla si pod peřinu. Neustále nad tím musím přemýšlet.

Divné bouchání mě dohnalo ke strachu. Nejistě sem se zvedla a naklonila se k oknu. Klekla sem si a okno otevřela. Viktor skočil dovnitř a oprášil se. Celkem se mi ulevilo. Otočil se na mě a usmál se. ,,Ahoj" šeptne a jde ke mě. Slezla sem z postele a šla k němu. Chytl mě kolem pasu a dal mi rychlou pusu. ,,Ahoj" odpovím a kousek od něj odstoupím. Jen nad tím pokýval hlavou a sedl si do postele. Lehla sem si k němu a hlavu si položila na jeho nohy. Hladil mě ve vlasech. ,,Proč si přišel?" zeptám se a on se zasměje. ,,Už si mi chyběla a při tom všem co se děje sem se chtěl ujistit, že jsi nezešílela" řekne pobaveně a já si sednu. ,,Nezešílela?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Poslední dobou jsi jako praštěná. Jsi taková malá praštěnka" řekne s úsměvem. Uraženě sem se na něj podívala. ,,Praštěnka? Vždyť to ani není slovo. Zní to jako bych byla postižená" řeknu a zvednu se. Zasmál se a mávl nad tím rukou. ,,Claudie. Stačí. Nešil. Vždyť se tolik nestalo". Koukla sem na zem. Viděla sem jak jde blíž. ,,Viktore už s tebou být nechci" šeptnu a on se na mě překvapeně koukne. Chytl mě za ramena a donutil abych se na něj podívala. ,,Cože?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Končím. Prostě konec" odpovím a on mě pustí. ,,Já vážně nepochopím ty tvoje myšlenkový pochody. Proč?" zeptá se a vyhodí rukama. ,,Pššš. Všichni už spí...". ,,Víš co? Jak chceš! Stejně to už nemělo cenu". Jen sem na něj zírala. ,,Máš pravdu" odpovím a on si udupne. ,,Ale proč?" zeptá se celkem nahlas. ,,Už mě nebaví jak si ze mě neustále děláš srandu a před svými přáteli jenom urážíš. Tohle není úplně správný" dodám a on se zasměje. ,,Jenom kvůli tomu?" zeptá se a já kývnu. ,,Už to tvá moc dlouho. Nenechám sebou zametat. Nejsem tvůj majetek, aby si se ke mě takhle choval". Pokýval hlavou. Beze slova vyskočil z okna. Zavřela sem ho a sedla si na postel. Vydechla sem a svalila se. Prej praštěnka. Pff. Co si to dovoluje? Nejsem divná.

Fajn. To je pro dnešní kapitolu vše. Řeknu vám takový příběh...

Nevěděla sem jak pojat novou knížku. Neměla sem chuť nic vymýšlet a vlastně sem si říkala, že s tím seknu. Pak mi to z nějakého důvodu začalo chybět. Jednou jak jsem koukala na seriál sem si na papír začala psát. Dostala sem se až do poloviny toho co jste přečetli. Rychle sem si zapla Wattpad a přepsala to. Měla sem pár poznatků...

Moje gramatika není tak hrozná jako na začátku. :D
No a hlavně, že jsem asi začala psát další knížku.

Upřímně doufám, že se vám koncept líbí. Asi nebude vycházet tak často, ale jednou do týdne snad. Pak mám na plánu ještě jednu s Adamem a.k.a. Vidrailem. Zase. Nevím kdy, ale snad se k tomu někdy dostanu.

A ano. Poprvé je to pro "dospělé". Úplně si nemyslím, že tento styl psaní je pro děti. Bude se tu vyskytovat hodně politických konfliktů, vražd a takových těch bububu věcí. Jenom abyste věděli... Ale pokud to chcete číst, nikomu nebráním. :D 

Vaše ultra nápady mi pište dolů a nezapomeňte mi pravidelně hlásit co byste chtěli dál...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby

PS: Abyste se nedivili, že je zase o Vadimovi. Dala sem si tu práci a prolezla konce knížek a komentáře. Zřejmě je tady hodně nadšenců do Vadima. Proto vám dělám radost a píšu... :)