V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Volání na prokletá čísla

Pohled Vadima:

Slyšel sem hrom. Otevřel sem oči a z břicha si sundal si skoro suchý ručník. Koukl sem na Claudii. Hlavou mi ležela na ruce. Nechtěl sem ji vzbudit, tak jsem ještě chvíli jen tak ležel. Donutilo mě to přemýšlet. Pak sem si jen v hlavě zpíval. Chvíli sem se chtěl smát sám sobě. Když sem slyšel jiný smích koukl jsem na ni. Zakryla si obličej a otočila se ke mě zády. Jen sem ji rejpl do žeber. ,,Ou. Promiň" řekne a sedne si. ,,V pohodě" odpovím a taky si sednu. Koukla do okna. Zašklebila se a ještě si lehla. Seděl sem a lokty se opíral o kolena. Otočil sem se na ni. Klouzala z postele. Zasmál sem se a posunul ji víc ke kraji. 

Pohled Claudie:

Zasmála sem se a na zemi si sedla. Lehl si na břicho a pokýval nad tím hlavou. ,,Tak... Jedeme?" zeptám se a kouknu na něj. Začal se smát.

Seděla senebum v autě a pozorovala jak jde v dešti. Když mu spadla taška otevřela sem dveře a smála se mu. Jen se na mě podíval. Odskočila sem z auta a vyběhla k němu. Jen se smál a oba sme šli do auta. Jen co bouchl dveřmi oklepal se jako pes. ,,Mohla si přijít dřív" řekne a já se na něj uraženě kouknu. Jen se zasmál a pokroutil nad tím hlavou. 

Pohled Vadima:

Oba sme si tancovali a smáli se. Až teď sem si ten svůj výlet začal užívat. Přestalo pršet a autem zněly moje oblíbený písničky. Až když jsem v dálce viděl kolonu jsem přestal a zaměřil se na chlapa jdoucího od jednoho auta k druhému. Zastavil se a ohlédl se. Přijeli další dvě auta. Claudie koukala dopředu. ,,Vadime?" zeptá se a já jen kývnu. Z auta před námi vyběhl nějaký kluk a běžel pryč. Claudie hlavou trhla k okýnku. Hlavu si chytla a sklouzla ze sedadla. ,,Vadime! Vadime!".

Pohled random policisty:

Zaklepal jsem na okýnko a ten mladík se na mě podíval. ,,Dobrý den" řekne a já kývnu. ,,Smím prosit doklady?" zeptám se a on se podívá na tu holku. Ta jen protočila očima. ,,Tady máte můj" řekne a podá mi ho. ,,A vy?" zeptám se a ona koukne do sedadla. ,,No tak kde máš pas Claudie?" zeptá se a usměje se na ni. ,,Můžeš toho laskavě nechat? Tohle se může stát každýmu" odpoví a já na ně nechápavě kouknu. ,,Omlouvám se, ale tady paní chytrá "neboj mám všechno" nechala svůj pas u rodičů. takže se musíme vrátit" řekne a já na ni kouknu. ,,Nezapomeň to říct ještě chodcům. Oni tě totiž neslyšeli" dodá a on se na ni naštvaně podívá. ,,Kdyby jsi měla všechno tak tady už nestojíme a jsme dávno na líbánkách!" křikne po ní a ona se smutně koukne. Vydechl a koukl na mě. ,,Opravdu se moc omlouvám, ale její pas nemáme" řekne ke mě a já sám nevím co dělat. Z ničeho nic sem slyšel pláč. Otočil se na ni. ,,Ale zlato. Promiň. Nemyslel se to tak" řekne a chytne ji za stehno. Hlavu sem zvedl a koukl na volnou cestu. Objal ji a znova na mě koukl. Ještě sem se na ni podíval.

Pohled Claudie:

,,Jeďte" řekne hnusně a Vadim zavře okýnko. Ještě sem se na něj otočila. Zastavil další auto a sklonil se k nim. Vydechla jsem a koukla na Vadima. Šťastně sem se na něj usmála. ,,Hele tohle už řešit nebudeme jo?" zeptá se se smíchem a já kývnu. Když jsme konečně vyjeli z toho města kolem byl jen les a louky. ,,Hele tak napadlo mě, že by jsi mohla zavolat domů. Teď není noc a většina lidi jsou ve čtyři doma" řekne a ve mě úplně zamrazí. ,,Vadime...". ,,Prostě to udělej" řekne a kývnu. ,,Fajn. ALe nezvednout to" odpovím a on a nad tím pokroutí hlavou. 

Pohled Vadima:

Jen sem čekal co se stane. ,,Nic" odpoví a mobil položí. ,,Třeba...". ,,Nech to být" řekne a koukne na mě. Jen sem pokrčil rameny a dál sledoval cestu. 

Když odešla z auta koukl sem na mobil. Přiložil sem si ho k uchu a chvíli čekal. Po chvíli mi to zvedl nějaký pán. ,,Dobrý den. Jste otec Claudie...". ,,Neznám Claudii, ale můžete si objednat lišty na linky" řekne a já nechápavě koukám. ,,Eeee. Ne děkuji, ale já myslím, že tohle je číslo matky Claudie...". ,,Pane blokujete mi linku. Buďto lišty nebo nic" řekne a já mu to típnu. Mobil sem zase položil a koukl na přicházející Claudii. Sedla si a podala mi kafe. Jen sem na ni koukal. ,,Co je?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nic" odpovím a napiju se.

Pohled Claudie:

Jen sem seděla a koukala na něj. Hledal něco na mobilu a klepal do deky. Natáhla sem se pro ovladač. ,,Nic nezapínej" řekne a já kývnu. ,,Fajn" šeptnu a lehnu si. ,,Zavolej znovu" řekne po chvíli a já se na něj usměju. ,,Prostě neberou cizí čísla" odpovím a on mi podá už vyzvánějící mobil. Chvíli sem jen čekala. ,,Nic" odpovím a najednou to někdo zvedne. ,,Lišty a laminace a kuchyňské linky. Máte...". Hned sem to típla. ,,Dělá tvoje máma lišty?" zeptá se a já jen koukám. ,,Ne" odpovím a on se naštvaně zvedne. ,,Proč jsi mi lhala?" zeptá se naštvaně. ,,Hele buď v klidu" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,Ne to ne. Já se ti snažím pomoct a jediný o co sem tě žádal, bylo aby jsi dala vědět rodině, že jsi v pořádku" řekne a já kývnu. ,,Jenže já nechci. Nechci jim dávat falešné naděje" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Nikdy nedáváš falešné naděje. Jen jim řekni, že jsi v pořádku" řekne a podá mi mobil. ,,Ale já nechci!".

Pohled Vadima:

V tichosti sem seděl na zemi a opíral se o zeď. Když jsem to hodil za hlavu musel sem nad tím přemýšlet. Snad ví co dělá. Zvedl sem se a šel za ní. Jen ke mě zvedla hlavu. Sedl sem si vedle ní a hlavu opřel o zeď. Zvedla se a vzala si tašku. jen se zabouchla v koupelně. 

Pohled Claudie:

Pustila sem sprchu a slezla na střechu, aby nic neslyšel. Okno jsem přizavřela a koukla kolem. Nasadila sem si kapuci a pomalu slezla dolů. Tohle si nenechám líbit. Jako co si myslí? Dlouho jsem vedla rozhovor sama se sebou. Pak jsem jen stála a koukala do země. Chce mi pomoct. Snaží se. Je na mě hodný a ještě za to nic nechce. Jenom abych zavolala domů. Když se mi nechtělo stát sedla sem si na lavičku a nohy si zvedla. 

Fajn. Fajn. Fajn. Celkem se setmělo a já tu pořád sedím a nevím co dělat. Pokud není hloupej už mě asi hledá. Nebo se na mě vykašlal? Zvedla sem se a protáhla se. Rychlím krokem jsem se vrátila. Znovu jsem vylezla na tu střechu a vešla do koupelny. Sprcha pořád jela. Vypla jsem ji a vyšla ze dveří. Spal. Povzdechla sem si a batoh shodila na zem. Na stole ležel jeho mobil. 

Pohled Vadima:

Slyšel sem hlas. Sedl sem si a protřel si obličej. ,,Pššš. hlavně potichu. Prosím" šeptne a já nechápavě pokývu hlavou. ,,Všechno...Ano všechno ti řeknu. Hlavně mi slib, že to nikomu neřekneš. Jsem... Jsem ani nevím kde. Prostě. Ano taky tě mám ráda. Prosím teď poslouchej. Hej. Ano".

Pohled Claudie:

,,Už poslouchám" řekne klidně a já se nadechnu. ,,Víš jak jsem ti říkala o těch únosech a ty jsi mi nevěřila? Ukázalo se, že je to mnohem komplikovanější. Spolu sme s o tom rozruchu bavili. Když jsem šla od Kariny, ani nevím proč, ale šla jsem lesem. A kousek od té řeky co teče od nás stálo auto. Pak jsem slyšela a hlasy a byli to nějaký chlapi. Když jsem se dostala na druhou stranu tak jsem zakopla a skutálela se z kopce. Vypadla mi celá peněženka i s občankou a... a". Nemohla jsem dýchat. Radši jsem to típla a mobil vypla. Snažila sem se brečení udržet. Mobil jsem odložila a hlavu si dala do dlaní. Tohle byl blbej nápad. Najednou se rožlo. Koukla jsem na něj. Rychle šel ke mě. ,,Claudie" šeptne a sedne si vedle mě. ,,Proto sem to nechtěla".

Tak a to je pro dnešek vše. Tak nějak bude krapet krušnější období, ale to asi zvládnete bez dávky mé retardace... :D

Máte nějaký nápad? Dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

No a zároveň mě zajímá... Lidi co letos končí devítku. Víte na jakou školu chcete jít? Taková otázka pro Vás. Celkem mě to zajímá...

BTW: Sorry za chyby