V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Jiskří to

Pohled Claudie:

,,Dneska to nevypadá moc dobře. Takovýhle počasí...". ,,Pšš" šeptnu a on jen kývne. ,,Dobře". Po chvíli zase začal. ,,Hele co takhle to trošku pozdržet a třeba něco podniknout?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Ty máš ještě chuť utrácet peníze?" zeptám se a znovu kouknu ven. Pustil rádio. Koukla sem na něj. Jen se usmál. 

Když jsme cítila zastavení otevřela sem oči. Něco hledal na telefonu. Promnula sem si oči. ,,Takže... Jelikož se z našeho skvělého výletu vytratila všechna radost a sranda tak dneska...". ,,Neee". ,,Půjdeme prozkoumávat krásy...". ,,Neee". ,,Do támhle toho úžasného parku!".

Pohled Vadima:

Stáli sme pod stříškou a schovávali se před deštěm. ,,No není to sranda?" zeptám se a ona se na mě podívá. ,,Jo. Fakt si to užívám" odpoví sarkasticky a já se zasměju. 

Pohled Claudie:

Po tom se roztáhla obloha a vylezlo slunce s vítězně se na mě usmál. Šli jsme po cestě a oba byli zticha. ,,Nebyl to dobrý nápad?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ani nevím" odpovím a on se zasměje. ,,Ale jo byl" odpoví si sám a drkne do mě. Jen sem se zasmála. Jak jsme procházeli parkem chodili kolem nás divný lidi. ,,Koukej tam je svatba" řekne a kousek popoběhne. Doběhla jsem ho a zastavila se u něj. Jen na ně koukal. Slyšela sem hudbu. Na to jak je to daleko šla slyšet hezky. Pobrukovala sem si a na chvíli se ztratila v myšlenkách. ,,Smím prosit?" zeptá se a já se na něj kouknu. ,,Ale ne" odpovím a on kývne. ,,Pojď bude sranda" řekne a chytne mě za ruku. Zasmála sem se a ohlídla se. Pak sem koukla na něj. 

Pohled Vadima:

Koukal sem na ni. ,,Dlouho jsem netancovala" řekne a já pokývu hlavou. ,,Jak to?" zeptám se a ona se na mě usměje. ,,Nebyla příležitost" odpoví a já se zasměju. ,,Vždycky je nějaká příležitost" řeknu a kouknu za ni. Jen nad tím pokroutila hlavou. Otočil sem ji kolem její osy. Zasmála se. Znova sem ji chytl na zádech. Je vážně fajn. 

Pohled Claudie:

Koukla sem na něj. Asi na mě celou dobu koukal. Kousek se sklonil dolů. Z ničeho nic přestala hrát hudba. Prudce sem se otočila. Pustila sem ho a koukla na lidi. Všichni stáli jako sochy. davem procházeli policisti. ,,To ne. To ne! Claudie. Otoč se a jdeme pryč" řekne a já jen kývnu. Něco tam řešili. Snad si nás nevšimli. Slyšela sem pískání. Otočila sem se. Jeden šel naším směrem. ,,Proč jsou všude policajti?" zeptám se a Vadim se ohlédne. ,,Kontrolují lidi jestli se tady neskrývá bůh ví kdo. Jako by hrozil atentát" dodá a kousek popoběhne. ,,Pamatuješ si kde je auto?" zeptá se a já kývnu. ,,Tak nás veď" šeptne a oba zahneme za roh. Další auto projelo parkem. Obloha se zase začala zatahovat. Procházeli jsme kolem zdi. Asi to skončím. Prostě k nim půjdu a napráskám se. Pořád nevím jak, ale prostě nějak. Ohlédla sem se na Vadima. Koukal přes zeď. Sedla sem si na zem. Překvapeně na mě koukl. ,,Co děláš? Už jdou pryč" šeptne a já na něj kouknu. ,,Promiň" šeptnu a zvednu se.

Pohled Vadima:

Vystoupila z poza zdi. ,,Ruce nahoru!". Zvedla je a koukla do země. Bušilo mi srdce. Ale takhle to skončit nesmí. Byli jsme pěkný kus ode všeho. Všude jen podělaný stromy. Ohlédla se na mě. Otočil sem se od ní. Ještě něco vymyslím. Z ničeho nic sem slyšel střílení a křik.

Pohled Claudie:

Leknutím sem spadla na zem. Někdo se ztratil v křoví. Přiběhl ke mě a chytl mě za pas. Odtáhl mně za tu zeď. ,,Co tě to napadlo? Proč... Proč jsi to udělala! Claudie" prohrábl mi vlasy. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se a začne koukat kolem. Nechápala sem co se stalo. ,,Jdeme. Pojď. Zvedej se". Chytl mě a vyzvedl na nohy. ,,Ne. Je konec. Vzdávám se. Radši půjdu... Nevím kam, než ti ničit život a všechno špatný přitahovat na tebe. Prostě se vzdávám" dodám a on pokýve hlavou. ,,Ježiši!" křikne a vezme mě. Vykoukl z poza zdi. Táhl mě za ním. Dva z těch policajtů leželi na zemi. Rozhlížela sem se kolem. Slyšela sem houkání. ,,Vadime to stačí. Já už to nechci" řeknu a on se na mě ohlédne. Nic neřekl. Jen se na mě zamračil a schoval mě za něj. Padalo šero. Zabrzdilo policejní auto. Ani jeden skoro nedýchal. ,,Pomalu pojď" řekne a pořád mě drží za ruku. 

Pohled Vadima:

Snažil sem se orientovat. Tohle mi zrovna moc nejde. Jak jsem koukal za sebe, na Claudii a zároveň před sebe, nevšiml sem si jakýsiho klacku. Zakopl jsem o to a skončil na zemi. Hned vedle mě ležela Claudie. Rychle se zvedla a koukla na mě. Pomohla mi a rozhlédla se. Teď jsme si to vyměnili. Ona hledá cestu. Já prostě nevím. Až když sem si všil cedule, kterou jsme míjeli. ,,Počkej! Tudy. Po tom...". ,,Kopci" dodá za mě a oba koukneme už na skoro ve tmě zahalený kopec k autu. Oba sme se na sebe podívali. ,,Nejde to obejít?" zeptá se a já pokývu. Zase sem ji chytl za ruku a pomalu scházel kopec. 

Pohled Claudie:

Uklouzl po rose a já přes něj přepadla. Normálně bych se zasmála, ale teď mi do smíchu nebylo. Po zadku jsme sklouzávali kopec. Když už nebyl tak prudký stoupla sem si a ohlédla se na něj. Taky se zvedl a doběhl mě. Odemčel auto a naskočil do něj. Oběhla sem ho a sedla si na sedadlo spolujezdce. Ani se nepřipoutal a jel. 

Pohled Vadima:

Až když sem si byl jistý, že se nic nemůže stát zastavil sem někde u lesa. Vystoupil sem, abych se nadýchal čerstvého vzduchu a uklidnil se. Claudie taky vylezla a šla ke mě. ,,Jak tě napadla takový blbost? Přemýšlela si vůbec jak by to mohlo dopadnout? Mohli ti... Ani nevím co. Claudie! Říkám ti to asi po osmý. Kdyby mi to nějak vadilo tak to prostě nedělám! Kdy mi konečně začneš věřit?" zeptám se a ona jen stojí.

Pohled Claudie:

Nevěděla sem co říct. ,,Nevím co sem si myslela. Snad je, že se ti uleví. Nám oboum" dodám a on vyhodí rukama. Popošel o kus dál. ,,Teď musíme být hodně opatrní. A když říkám hodně tak maximálně" řekne a jde ke mě. Jen sem kývla. Sedl si o kapotu. Sedla sem si vedle něm. ,,Chvíli sem se bál, že si tě vážně odvedou" řekne a já kývnu. ,,Já taky" odpovím a kouknu na něj. Zasmál se a úsměv mu zůstal. ,,Cítila si se jako hrdinka?" zeptá se pobaveně a já se nad tím zamyslím. ,,Ani nevím. Spíš sem se bála, že mě v tom necháš" odpovím a zasměju se. Jen pokýval hlavou. ,,Asi bych si měl začít psát kolikrát mi ještě zdrhneš nebo budeš sabotovat moje plány". Jen sem se na něj usmála. ,,Taky tě tak bolí kotník?" zeptá se s úsměvem a já se na něj překvapeně kouknu. 

Tak a to je po dlouhé době zase vše. Ani nevím jak mě ničí, že už je sobota a a po neděli se zase musí do školy. 

Máte nějaký nápady? Dolů pls... :D

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby