V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Stay here

Pohled Vadima:

Otevřel sem dveře a hned je zabouchl. Claudie šla na konec místnosti. Otočil sem se na ni. Ani jeden nic neřekl. Šel sem k ní. ,,Do zítra tu zůstaneme. Promluvíme si a vyřešíme to" řeknu a ona se na mě podívá. ,,Ne. Já chci domů. Hned!". ,,Claudie říkám zítra!" křiknu a ona se na mě koukne. ,,Já jdu hned" šeptne si a natáhne se pro batoh. 

Pohled Claudie:

Batoh mi sebral a hodil na druhý konec místnosti. Odhodil ho na stolek kde při letu shodil lampičku. ,,Řekl jsem zítra!". Šla jsem si pro batoh. Nasadila sem si ho na záda. ,,Claudie. Přestaň mě štvát" řekne a jde ke mě. Začala jsem po něm házet věci. ,,Já jdu pryč! Chápeš? Už tady s tebou nebudu ani minutu!" křiknu na něj zatím co se brání lítajícím předmětům. Ani sem si nevšimla, že zamčel dveře. Jakmile mi nešli otevřít naštvaně sem se na něj otočila. Sebral mi batoh a kousek odstoupil. 

Vylezla sem z koupelny a koukla na něj. Měl založené ruce a koukal na mě. Šla jsem ke skříni a otevřela ji. Vyházela sem z ní všelijaký polštáře, deky a koně. Teda koně ne, ale všechno co šlo. Otočila sem se na něj. Jenom na mě koukal. ,,Moc nečum" pošeptám a on se zasměje. ,,No tak Claudie. Už jsme to přešli ne? Teda já jsem v pohodě. Pojď si normálně lehnout" řekne a klekne si. Ignorovala sem ho. Jen sem si tak vesele stavěla zeď. Připadala sem si jako bobr. Prostě stavím hráz, aby se na mě nedostal Vadim. Jak jsem si tak stavěůa došlo mi, že nejsem naštvaná na něj spíš na sebe. Moje chování doma. Jak jsem se chovala k mamce. I když si o to úplně říkala. Vlastně si říkám, že to prostě nechám být. Má pravdu. Zítra se vše dořeší. Konečně budu moct domů. Na chvíli sem na něj koukla. Koukla sem na jeho holou hruď. Hned sem koukla na svoji skoro hotovou zeď. Ještě si skočím pro... Vadim mi shodil kupu polštářů. Začala sem to stavět od začátku. ,,No tak Claudie. Nebuď naštvaná. Nechci, aby se ti něco stalo" řekne a celý mi to shodí. Jen se usmál. Všechno jsem to nahrnula k němu a uraženě si lehla. 

Pohled Vadima:

Jen sem seděl s opřenými lokty a koukal na ni. ,,Claudie" šeptnu a lehnu si. Chvíli sem jen koukal do stropu. Odhrnul sem všechny ty polštáře a nechal je spadnou na zem. Lehl sem si k ní blíž. Otočil sem ji k sobě. ,,Řekl si, že už to neuděláš" pošeptá a já kývnu. ,,Vždyť nic nedělám" odpovím a zavřu oči. 

Pohled Claudie:

Rukou mi jezdil po zádech. Kdyby nerozbil tu lampičku mohla tu svítit. To velký světlo mě nenechalo zavřít oči. Jednu nohu jsem spustila z postele a kousek odstrčila Vadima. Překvapeně se na mě podíval. Šla jsem k vypínači. Sama sem nevěděla co udělat. Prostě si to na posledy nějak přetrpím. Možná i užiju a nechám tohle všechno za mnou. Přece jen je to poslední noc s Vadimem. Ten se na mě otočil. Zhasla sem a šla zpět k posteli. 

Pohled Vadima:

Čekal sem až se lehne a já budu moc spát. Stoupla si před okno kde prosvítala pouliční lampa. Jedním tahem si sundala tričko. Na chvíli sem oněměl. Rychlostí sem se pro ni natáhl. Spadla vedle mě do postele. Rukou jsem jí jel po tváři až do vlasů. Je to ode mě hnusný, ale tohle jsem prostě chtěl.

Pohled Claudie:

Ani nevím nad čím přemýšlet. Nad ničím takovým se nedá ani spekulovat. To, že dělá to co chci není vůči němu nijak zlé. Bylo to jako ze zpomaleného filmu. Ke konci jsme si jen opláceli pusy. ,,Claudie nechci aby si šla domů. Já tě mám rád" dodá tiše a já se na něj překvapeně kouknu. Nadechovala sem se něco říct. ,,Ne. Nic neříkej. Alespoň teď ne" šeptne a pohladí mě po vlasech. S těžkým srdcem sem se k němu otočila zády. Objal mě a přitiskl k sobě. 

Hodiny ukazovaly tři ráno. Už sbalená jsem si obouvala boty. S mikinou v ruce jsem na něj koukla. Je to lepší. Pro oba. Ještě jsem koukla ven. Potichu jsem šla ke dveřím. Sami nevěřím, že mu to vážně udělám. Claudie je čas! Nebudu brečet, protože to nemá cenu. V hlavě sem si přehrávala ty nejhorší věci co by se mohli stát, kdybych v té posteli zůstala. Snažil by se mě udržet. Už to co řekl byl pokus. Já se jen tak oblbnout nenechám. Já jdu prostě domů!

Boom. Ratatata. Tak jakože dneska po dlouhé době vše. Příště už teda zápletka a možná konec. 

Pokud máte nějaký nápady jak to všechno přiostřit pište dolů...

Jinak vám všem přeji krásné Vánoce a Nový rok. No a děkuji za velkou podporu. Jste nejlepší! :)

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby