V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Žiješ?"

Pohled Vadima:

Seděl jsem v křesle a přemýšlel nad svým životem. Možná, že jsem totálně pohořel jako samostatný jedinec. ,,Váďo dáš si něco?" zavolá mamka a já na sebe kouknu do zrcadla. ,,Ne díky". Koukl jsem na mamčiny starý hodiny. Je celkem pozdě.  Ano zase zpět u rodičů. Na jednu stranu je to dobře. Starají se o mě a zase se cítím přijatý v rodině. Zase už se necítím tak svůj. Pořád mě kontrolují. Nedivím se. Podle toho co popisují jsem málem umřel na tři různý nemoci. Zvedl sem se a šel zavřít dveře. Pořád mě to břicho bolí. Vážně se divím, že jsem to přežil. Chvíli sem si myslel, že jsem mrtvej. Pomalu jsem si lehl do postele. Připadám si jak invalida. Zapl jsem televizi. Vybafla na mě ta ženská. ,,Příběh, který ohromil celou republiku". Jen chvíli sem poslouchal zase to bude nějaká blbost. ,,Po měsíci pátrání se znovu otevřel případ zmizení několika nemladistvých z Ostravy a okolí. Starosta Ostravy řekl, že o ničem nevěděl". S neuvěřením sem koukal na televizi. ,,Asi měsíc zpátky nám na úřadě byla nahlášena tři zmizení. Naštěstí se dva chlapci a jedna dívka vrátili do svých rodin. Při této příležitosti by sem chtěl vyzvat občany východní strany, aby se doznali ke svědectví". Vypadal vážně děsně. ,,Za týden proběhne soud, který zastapují dvě... teď už jen příznivci dvou stran. Západní strana je odsouzena za čin proti lidskosti a ublížení po psychické i fyzické stránce rodinám obětí". Zasmál sem se a vypl to. Chtěl jsem to říct rodičům. Jak jsem se rychle zvedl mi spadl mobil na zem. Zvedl jsem ho a všiml si papírku strčeným za obalem. 

Pohled Claudie:

Vzbudili mě vybrace. Sedla sem si a natáhla se pro mobil. Trochu sem znejistila. ,,Ano?" zeptám se tiše a z druhé strany se nic neozve. ,,Volám správně na číslo za krytem?" zeptá se a mě se hned uleví. ,,Ano! Vadime?" zeptám se a on se uchechtne. ,,Tak rád tě slyším. Neodpovídáš mi na správy. Bál sem se" řekne a já si sama pro sebe kývnu. ,,Ty? To bych měla já. Vždyť tě postřelili!" řeknu rozrušeně a on je zticha. ,,Hrozně tě chci vidět" řekne po chvíli a já se usměju. ,,Já tebe taky" odpovím a slyším jak si povzdechl. 

Vloupala jsem se k tátovi na účet. Jestli to zjístí naštve se. Opsala jsem bankovní číslo a dokončila převod. Chvíli jsem čekala na schválení. Když mi přišlo zase jsem notebook vrátila do kuchyně. Vrátila jsem se zase do pokoje a do batohu si naházela co nejvíc věcí. ,,Mami tak já jdu" šeptnu a ona si v posteli sedne. ,,Kam?" zeptá se a já pokroutím očima. ,,Přece k babičce" odpovím a ona kývne. ,,Hlavně opatrně" šeptne a zase si lehne. Jen sem kývla a šla si obout boty. Vyběhla jsem ze dveří a zabouchla je. Na ulici zatím nikdo nebyl. Tak jak asi když je tak brzo? Místo k babičce jsem šla na druhou stranu. Už z dálky jsem ji viděla. ,,Ještě jednou díky" řeknu a ona mávne rukou. ,,Co bych pro svoji nejlepší kámošku neudělala" odpoví pobaveně a nasedne do auta. 

Pohled Vadima:

Ještě jsem se ohlídl na rodiče. Nevědomky na mě zamávali. Zamával jsem jim na zpět. Ještě na ni trochu naštvaný jsem nasedl do auta. Tohle si s ní vyřídím. Nechtěl jsem po telefonu, ale face to face. 

Byl jsem opřený o auto a nenápadně ji vyhlížel. Když přijelo celkem velký auto zpozorněl sem. Z druhé strany někdo vylezl. Ta holka co řídila se na mě podívala. Zamávala mi a usmála se. Jen sem nad tím pokýval hlavou. Jak odjížděla začala se mi objevovat osoba. Jakmile mě viděla začala se usmívat. Musel sem taky. Rozeběhla se přes silnici.

Pohled Claudie:

Popošel ke mě. Chtěla jsem na něj skočit, ale uvědomila sem si, že je vlastně hendikepovaný. Zastavila jsem asi dva metry před ním. Pomalu jsem k němu šla. ,,Objetí zvládnu" řekne a já ho opatrně obejmu. Pořádně mě stiskl. Dal mi pusu do vlasů. 

Leželi jsme na dece a koukali na nebe. Teda já koukala. Vadim na mě. V hlavě jsem si asi představila jak to vypadá. Jsme jak ty páry, kolem kterých, když jdu mám přání, aby je posral pták. Ruku jsem mu položila na hrudník. Pomalu jsem jela dolů. ,,Claudie" řekne pobaveně a já si sednu. ,,No tak. Ukaž mi to" řeknu a zoufale na něj kouknu. ,,Jindy" odpoví a já na něj smutně kouknu. Zasmál se a dal mi pusu. Chytl mě za pas a přisunul k sobě. ,,Těším se až se zase sejdeme" řekne tiše a já se odtáhnu. ,,Co je?" zeptá se a já pokývu hlavou. Dál sem nic neříkala.

Pohled Vadima: 

Rukou jsem jí zajel do vlasů. ,,Mě to říct můžeš. Co se stalo?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Chtějí abych svědčila pro Mírovou organizaci" řekne a mě úplně zamrazí. ,,Počkat ty? Ty budeš svědčit?" zeptám se nevěřícně a ona pokýve. ,,Jak to? Proč? Řekni něco" naléhám a ona koukne do země. ,,Po tom co mě odvedli jsem strávila dva dny ve vězení. Soudce to odročil jako vlasti zradu. Tím se teď, ale zabírat nebudeme" dodá a já pokývu hlavou. ,,A můžeš odmítnout?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Kdybych svědčila proti lidi by mě vážně měli za vlasti zrádce, ale lhát nechci" odpoví a já kývnu. ,,Divím se, že v tom taky nejsi zapletený" šeptne a já kývnu. ,,Nikdo se mě na moji verzi neptal. Podepsal sem pár papíru a pustili mě s omluvou, že došlo k nedopatření" odpovím a ona si povzdechne. Pak se jen usmála. ,,Takže... Pokračujeme?" zeptám se a oba se začneme smát. 

Pohled Claudie:

Šli jsme k autu. ,,Vážně ti to nevadí?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Vůbec" odpoví a posadí mě na kapotu. Usmála sem se a on se ke mě sklonil. Chvíli jsme se na sebe smáli. Políbil mě. Kousek sem po té kapotě sjela. Vylekalo mě troubení. Vadim se podíval za mě. ,,Dobrý" šeptne a pomůže mi dolů. 

Pohled Vadima:

Zase sme jen seděli v autě. ,,Vadime už musím jít" pošeptá a já jen kývnu. Když bez oznámení otevřela dveře a vyšla ven z auta, byl jsem překvapený. Taky jsem vylezl ven. ,,Vtipálku" řeknu sarkasticky a jdu k ní. ,,Vážně musím jít" řekne a otočí se na mě. Jen sem ji objal. 

Pohled Claudie:

Když jsem byla u domu, před dveřmi sem si sundala boty. Odemčela jsem a potichu zavřela. Boty jsem položila a šla do pokoje. Jakmile jsem vešla do kuchyně, rožlo se. Mamka na mě koukala. ,,Ahoj" řeknu a ona po mě hodí smrtící pohled. ,,Kde si byla?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,U babičky" odpovím a ona se zasměje. ,,Nedělej ze mě vola. Kde jsi byla?" zeptá se znova a já znovu jen pokrčím rameny. ,,Fajn. U Kariny" odpovím a ona se zvedne. ,,Ta se tu stavovala a dávala mi tvoji mikinu, kterou si jsi nechala dneska u ní v autě". Jen sem na ni koukala. Z poza zad na mě hodila Vadimovo triko. ,,Jak si ho...". ,,Já se ptám. Proč najednou z našeho účtu odešlo sedm tisíc?" zeptá se a založí si ruce. Kruci! Jsem pěkně v...

Tak a to je po dlouhé době vše. Asi jako všichni bych vám měla popřát všechno nejlepší do roku 2018. Ať už je ten hnusnej rok za náma. :D

Jinak přeji hodně štěstí jak už maturantům tak i těm co už teď mají vymalováno v kalhotech z přijímaček, stejně jako já. :D

Pokud máte nějaký nápad tak dolů guys.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby