V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Nechci domů!

Pohled Vadima:

Probudil sem se a venku se teprve začalo rozednívat. Zvedl sem se a šel otevřít okno. Rovnou sem se napil a zašel si na záchod. Chvíli sem koukal ven z okna. Jak vylízalo slunko věděl sem, že už neusnu. Vrátil sem se do pokoje. Claudie dál spala. Převlíkl sem se a pobalil věci. Nakonec sem jen seděl na rohu postele. Když to dneska dotáhneme všechno to skončí. Na začátku bych byl vděčný, že se jí zbavím, ale nějak mi přirostla k srdci. Otočil sem se na ni. Do oken začalo svítit slunce. Zaksichtila se a otočila se k oknu zády. Jen sem se pousmál. Na chvíli sem se zamyslel. Koukal jsem na trasu.

Pohled Claudie:

Otevřela sem oči a chtěla jí zatáhnout rolety. Když jsem si všimla Vadima jak seděl, pomalu jsem si sedla. Trochu jsem se upravila a klekla si.

Pohled Vadima:

Kdybych to prodloužil bude moc být se mnou dýl. Ale když pojedeme kratší cestou dřív budu doma. I když... Křikla a skočila na mě. Zasmál sem se a chytl ji aby nepřepadla. Nakoukla mi přes rameno. ,,Co děláš?" zeptá se zvědavě a já jen pokrčím rameny. ,,Koukám" odpovím a usměju se na ni. Úsměv mi vrátila a vstala. Koukl sem za ní. Nahla se z okna. 

Pohled Claudie:

,,Pěkně se tam kaboní" řeknu a on se zvedne. Šel ke mě a nakoukl ven. Trošku mě přidržel a stáhl dovnitř. ,,Ať nevypadneš" řekne pobaveně a já k němu zvednu pohled. Bylo ticho. Sklonil se ke mně. ,,Měla bych se jít nachystat" řeknu a on kývne. ,,Jo. Půjdu pro jídlo" řekne rychle a poskočí si. Zalezla jsem do koupelny. Hluboce jsem vydechla. 

Pohled Vadima:

Seděl jsem v autě a bubnoval do volantu. Na zem už padaly kapky deště. Pousmál sem se a koukl na Claudii. Vyběhla do toho deště a kráčela si k autu. Skočila dovnitř a koukla na mě. ,,Měla sem pravdu" šeptne a zapne si pás. 

Pohled Claudie:

Něco odklikl a usmál se na mě. Jen sem mu pokývala a po chvíli na něj znovu koukla. ,,Nevěřím tomu, že jsme už na konci" řeknu a nadšeně na něj kouknu. Nijak nereagoval. Lhostejně kývl. ,,Něco se děje?" zeptám se a on pokýve hlavou. Víc sem si sedla a úplně se na něj otočila. ,,Ale no tak. Co se děje?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Těším se domů" odpoví a pousměje se. Koukla sem do dlaní a sama pro sebe si kývla. ,,Jo já taky" odpovím a vidím jak mě periferně sleduje. 

Rádio se začalo sekat. Nakonec ho vypl a koukl na mě. Něco si šeptal. Koukla sem z okna. Nějak se mi zastesklo. Nijak se mi tomu nechtělo věřit. Po těch dnech. Týdnech. Měsících. Ne měsících asi ne. No ale prostě dlouho jsem si v hlavě říkala, že prostě musím domů. No a když je to tady nijak se mi nechce. Koukla sem na něj. Jeho pohled směřoval na silnici. Když vyjel na hlavní silnici všimla sem si velké cedule. Sám si povzdechl a pokroutil hlavou. 

Pohled Vadima:

V dálce jsem viděl benzínku. Sjel sem na vedlejší silnici a rychle koukl na Claudii. Spala. Nedivím se jí. Kdybych mohl taky spím. Zastavil sem a koukl na ni. Ani se nepohlad. Vylezl sem ven a auto zamkl. Vešel sem dovnitř. Koukl sem na prodavače. Jen se na mě koukl a zase dál věnoval novinám. Na nic sem nečekal a postavil před něj pár věcí. Pohlédl na mě a začal zadávat ceny. Koukal jsem na televizi, kde byl pohled z vrchu na nějakou bouračku. ,,Kam jedete?" zeptá se a já zpozorním. ,,Aaaa. K hranicím. Za rodiči" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Po hlavní se tam nedostanete" řekne a já na něj nechápavě kouknu. ,,No koukejte. Havárka. Někdo zase blbnul" pošeptá a já na něj kouknu. ,,Víte... Můžu se zeptat? Neříkalo se něco o... Pfff. Únosech dětí a tak?" zeptám se a on se na mě zamračí. Koukl kolem. ,,Mládenče tohle nikde nevytaujte" šeptne a já kývnu. ,,I když pokud se ptáte jak to vypadá... Něco se chystá" řekne snad ještě víc tiše a já se zasměju. ,,Vážně si myslíte, že tohle všechno skončí?" zeptám se a on kývne. ,,Možná by jsi místo těch keců v televizi měl zajít někdy do nejbližší hospody. Všechno se tam dozvíš" dodá a já nad tím pokývu hlavou. ,,vy věříte nějakým opileckým drbům?" zeptám se a on se uchechtne. ,,Zdá se ještě moc toho nevíš hochu" řekne a znova začne číst noviny. ,,Děkuju" šeptnu a otočím se ke dveřím. Vyšel sem ven a rychle naskočil do auta. Mokré vlasy sem si prohrábl. Claudie se otočila ke mě. Do ruky jsem si vzal mobil.

Pohled Claudie:

Vzbudila sem se a koukla na něj. ,,Dobrý večer" šeptne a já se uchechtnu. ,,Měl si mě vzbudit" řeknu a on mávne rukou. ,,Alespoň jsem mohl přemýšlet bez tvýho otravování" odpoví a já se sarkasticky zasměju. ,,Tak dík no" odpovím a otočím se k němu. ,,Byl jsem na benzínce a na hlavní silnici je kolona. Jestli chceš můžeme to vzít...". ,,Ne. To je dobrý. Nebudeme riskovat" odpovím a on kývne. ,,Myslel sem si to" odpoví a já jen kývnu. 

Pohled Vadima:

Krčil sem se pod menší stříškou. Když mi odsouhlasili, že se vše připravuje, mávl sem na ni. Vyběhla ke mně. Zamkl jsem na dálku auto. Chytl jsem ji a namáčkl k sobě. ,,Jak dlouho to bude trvat?" zeptá se a já pokrčím rameny. Zasmála se a koukla kolem. 

Pohled Claudie:

Koukla sem na něj. Usmála sem se. Když se zase sklonil napodobila sem ho. ,,Můžete prosím uhnout?" zeptá se někdo celkem naštvaně. Oba sme na něj koukli. Nějak se ještě zamračil. ,,Nadržený děcka!". Oba sme na sebe se smíchem koukli. ,,Asi můžeme jít" řekne a táhne mě dovnitř. 

Jen co otevřel dveře oba sme vpadli dovnitř. Vyslíkla sem si mokrou mikinu a položila ji na židli. Otočila sem se na Vadima. Shodil svou tašku a zabouchl dveře. Rychle šel ke mně. Chytl mě za pás. Zvedl mě. Nohy jsem mu obmotala kolem břicha. ,,Nadržený děcka". 

Jou. Je to tady. To nám to hezký začíná končit. Lol...

Máte nějaký nápady? Dolů... Pls

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby