V lásce a válce je vše dovoleno (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Ohradník

Pohled Claudie:

Oba úplně vyčerpaní jsme seděli na lavičce. Akorát jsem dopíjela kafe.  Ani jeden jsme nebyli schopni slova. Každou sekundou jsem ztrácela energii. Připadala jsem si jako baterka na jedno použití. ,,Claudie padáš" řekne a chytne mě za ramena. Jen sem kývla a opřela se o zeď za mnou. ,,Co budeme dělat?" zeptám se a on si povzdechne. ,,Nemám tušení" odpoví a oba se na sebe koukneme. 

S tím jak se začalo rozednívat jsem si pobrala věci a koukla na něj. Natáhla sem se pro batoh. Potichu jsem otevřela dveře od auta. Jen co sem stála oběma nohama na zemi jsem je zase potichu zavřela. Ještě jsem na něco koukla skrz sklo. 

Pohled Vadima:

Probudilo mě klepání na sklo. Zvedl sem hlavu a otevřel dveře. ,,Dobrý den. Jen, že potřebuju projet" řekne milý pán a usměje se. ,,Jasně. Omlouvám se" odpovím a kouknu na Claudii. Ehm. Kde je? S autem jsem couvl a vylezl ven. ,,Co se stalo? Někdo vás vyhostil?" zeptá se s úsměvem a já pokývu hlavou. ,,To ne. Jedu za... rodiči" odpovím a koukám kolem. ,,To jste moc hodnej, že je jedete navštívit. To můj syn nepřijel už deset let. No víte no. Maloměšťák" dodá a já se zasměju. ,,Tak teda naschledanou" řeknu a rychle nasednu. Ani věci tu nemá. Dřív než odjel jsem ještě vystoupil. ,,Víte je to zvláštní, ale kudy jezdí nejmíň aut?" zeptám se a ona se na mě s úsměvem otočí. 

Pohled Claudie:

Chvíli sem jen stála na okraji silnice. Připadám si trochu jako prostitutka. Mikinu sem si sundala kvůli horku a to tílko je mi vážně velký. Vlasy sem si dala do culíku a batoh si trochu povytáhla. Jen jak jsem poprvé vkročila na silnici mě málem přejelo auto. Fajn tohle je něco přesně pro mě. Už tak jsem nedávala Vadima. Teďka budu muset k někomu úplně ale úplně cizímu. "Ale to je Vadim taky". Shut up mozku.

Takhle dlouho jsem venku snad ještě nebyla. Po tom co mi zastavil jakýsi bordel na kolech jsem už hodně opatrná. Z dálky jsem viděla celkem velký auto. Překapivě zastavila. Kousek sem si došla. ,,Dobré odpoledne slečno a Bůh požehnej celý den. Kam máte namířeno?". Jen sem na něj zírala. ,,Eeee. No otče mám namířeno domů" odpovím a on se zasměje. ,,Inu dobrá. Můžete nastoupit. Pod jednou podmínkou" dodá a já se zastavím. Beztak je to nějaký fake otec a bude po mě chtít... ,,Věříte v Boha?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Je mi líto, ale ne" odpovím a on pokrčí rameny. ,,To nevadí. Nastupte si" řekne a usměje se.

Dalo by se říct, že jen popojel k nějakému kostelu. ,,Půjdete s námi?" zeptá se a já pokývu. ,,Nestyďte se" pošeptá a popožene mě. Stála jsem ve dveřích a koukla na něj jak kde uličkou. Kolem bylo plno lidí. Ježiši... Teda. Vlastně ne. Prostě nějaká bohoslužba. Radši jsem vyklouzla ven. Venku stála velká tabule. Šla jsem k ní. Něco o Bohu a satanovi. Vážně skvělý. Nevím kde jsem a ještě asi patřím k satanovi. No nemám se já skvěle?

Pohled Vadima:

Stál sem u auta a koukal na nebe. Po natankování a následném zaplacení jsem se vrátil k autu. Končím. Vracím se domů. Tohle nemá cenu. Prostě se vytratila. Hledám ji tu jako vůl a ono nic. Co jsem komu udělal? Jen sem se jí snažil pomoct a ono se mi to vymstí. Nasedl sem do auta a koukl na přijíždějící dodávku. Vylezli z ní jeptišky. Mírně sem se uchechtl. ,,Potřebuju chcát". Všechny vylezly z auta a za nimi chlap. Ještě někomu pomáhal ven. Radši sem koukl bokem. ,,Děkuji za odvoz. Bůh s vámi" řekne a podá si s ním ruku. Hned na to šla někam úplně bokem. S autem jsem popojel ke krajnici a vylezl z něj.

Pohled Claudie:

Šla jsem loukou. Ten pán mi poradil kudy jít. Počítám s tak ještě nekonečnou cestou. Proklouzla jsem pod ohradníkem. Kolem byli krávy. No asi bych tudy jít neměla. Kousek sem popošla. ,,Claudie!". Zastavila sem se. Jen sem se otočila a koukala na něj. Seběhl kopec. ,,Jeď domů" odpovím a jdu dál. Běžel kolem ohradníku. ,,Claudie stůj! Proč jsi tak zmizela?". Jen sem nad tím pokývala hlavou. ,,Stůj!" křikne a já se na něj otočím. Šel proti ohradníku. ,,Bacha! Kope!" křiknu a kousek odskočí. Nezvedal se. Tohle přece nemůže mít takovou sílu. Rychle sem běžela k němu. Přehodila sem batoh a podlezla ohradník. Klekla jsem k němu. ,,Vadime. Vadime!" křiknu trochu a poklepu mu hlavou. Začal se smát. Jen sem si sedla a koukla na něj. Sedl si a pořád se smál. Jen sem se natáhla pro batoh a už vstávala. ,,Počkej. Promiň, ale alespoň si mě tu nenechala" řekne a zvedne se. ,,Neměla sem ti to věřit. Nikdy to moc nekope" dodám a on mi sebere batoh. ,,Proč si odešla?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Už... Viděla jsem jak jsi unavený. Prostě to zvládnu sama" odpovím a on se zasměje. ,,Kdyby sem nechtěl tak to všechno nedělám. Říkám to asi po osmé. Jsem v tom spolu. Jestli tě najdou a řekneš jim...". ,,Že jsi mě nenahlásil zavřou tě?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Ano to by se mohlo stát. Proto musíš být se mnou. Nebo to skončí špatně pro nás oba". ,,Neboj nikomu o tobě neřeknu" šeptnu a zvednu batoh. ,,Claudie". ,,Ne. Hele já ti zvládnu. Nikomu nic neřeknu a...". Koukla jsem na nebe. ,,No skvěle prší. Jeď domů. Žij si svůj život a na mě zapomeň" odpovím a otočím se k němu zády. Zhluboka jsem vydechla a přelezla ohradník. 

Pohled Vadima:

Přelezl jsem tu věc a běžel za ní. ,,Claudie! Vrať se". Otočila se. Rozeběhla se ke mě. Skočila po mě. ,,Chvíli sem se bála, že vážně půjdu sama".

Tak a to je po dlouhé době vše. Máte nějaké ultra nápady co by se mohlo pokazit?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby