A NEW CHANCE

Help me please

Den 29.2. večer:

Jack už usnul tak jsem si šla rychle pro pití, ale já mám fakt smůlu. Byl tam Zach s nějakým chlapem. Bála jsem se toho pána vypadal tak strasidelne. Najednou mě zase Zach chytil za ruku.

Zach: ,,Promiň." Řekl a už jsem cítila takovou bolest že jsem musela začít řvát.

Padala jsem na zem než mě nechytil můj zachránce. Uviděl že mám nůž v břiše tak hned začal volat záchranu. Ztrácela jsem už pomalu vědomí.

Jack: ,,Prosím neumírej vydrz to ještě za chvíli tady budou slibuji." Spustil se mu vodopád slz.

Pomalu jsem věděla že umírám. Najednou někdo otevře dveře a tam zachranka, která mě pak odvezla. V sanitce už jsem stratila vědomí. Všude bylo černo nic víc.

,,Teď je to na mě abych byla silná a probudila se."

Nic jsem neviděla jenom samou tmu.

Pohled Jacka:

Hned jsem běžel kdo to křičel. Viděl jsem jak pomalu padá ona. Moje jediná osoba kterou nadosmrti miluji. Rychle jsem k ní běžel a chytil. Viděl jsem jak krvácí jak má nůž v břiše. Rychle jsem zavolal záchranku. Byla tady do pár minut. Zeptal jsem se jich jestli bych nemohl jet s nema, ale řekli ze ne. Rychle jsem vzal kluky a auto a jel do nemocnice která je tady nejblíže. Šli jsme na recepci a tam se zeptali kde je. Řekli nám akorát ze by jsme se museli posadit že je teď na sále. Sedli jsme si na ty nepohodlné židle a já brecel. Daniel mě uklidňoval ze bude v pořádku, ale co když nebude co když umře. To je snad zlý sen. Ne vlastně to je realita. Byla to první holka co byla milá a ne žádná na myšlena holka nebo ta nějaká zlatokopka. Po asi třech hodinách vyšel doktor. Rychle jsem vstal a šel za ním.

Já: ,,Doktore mohl bych se zeptat jak je na tom Bára?"

Doktor: ,,No je teď v kómatu a ve svém pokoji a je jenom tak 30% že se probudí."

Najednou mě začalo pichat u srdce. K tomu se mi podlomili nohy jak to jen šlo. Zeptal jsem se doktora kde je její pokoj a hned jsem tam šel. Vypadala tak bledě. Vzal jsem si židli a sedl si k ní. Byla studená k tomu začali se mi hnát slzy než mě vyrusila sestra že už mám jít ze tady nemám co dělat. Šel jsem zpátky za klukama a hned jsem je vedl k autu. Neměl jsem náladu s někým mluvit. Až toho hajzla potkam který to udělal normálně mu udělám to co on udělal mé princezně. Šel jsem si radši lehnout,ale moc mi chybí. Nedokázal jsem usnout. Bylo pět hodin ráno a já se vůbec nevyspal. To je tak debilni ze mají návštěvní hodiny až odpoledne. Z přemýšlení mě vytrhl telefon. Bylo to neznámé číslo zvedl jsem to a byl jsem úplně zdrcen. Doktor mi řekl ze se její stav zhoršil ze vůbec netuší jestli se vůbec probere. Začal jsem natolik brecet ze to nešlo zastavit. Nedokáži bez ní žít. Bylo šest hodin a já už trochu upadal do spánku, ale spíš se mi nedařilo vůbec usnout. Tak jsem se do něčeho oblékl a připravoval se do nemocnice za ní.