I love you♥

171 12 0
                                    

Den 25.5. ráno:

Probudila jsem se zase v nemocnici. Jak já nemám ráda nemocnice. Dávají tady totiž hnusná jídla a někdy tady ty sestřičky jsou tak nafoukané že to tady nejde vydržet. Chci zase vidět toho kluka co tady včera byl. Zvedl mi totiž nějak náladu a nemůžu na něj přestat myslet. Chtěla jsem mu zavolat, ale nemám u sebe mobil a ani neznám jeho číslo a k tomu mi ten kluk někoho připomíná jako kdybych už s ním byla někde. Proč mi někdo bodl do břicha co jsem komu udělala. Bylo odpoledne a už se otevírali dveře myslela jsem že to bude ten kluk, ale ne byl to doktor. Smutně jsem se podívala a čekala jestli příjde, ale nepřišel. Skončili návštěvní hodiny takže teď už vůbec nepřijde. Chtěla jsem usnout, ale nešlo to musela jsem furt myslet na něho. 

Pohled Jacka:

Dnes jsem za ní chtěl jít, ale musel jsem dnes na zkoušku nové písničky. Myslel jsem furt na ní na nikoho jiného. Už mě to štvalo že jsem za ní nepřišel tak jsem si vzal večer auto a jel za ní. Doktor sice říkal že už skončili návštěvní hodiny, ale přemluvil jsem ho. Vešel jsem do pokoje a viděl jak leží, ale nespala nechápal jsem proč.

Já: ,,Ahoj."

Bára: ,,Ahoj." Řekla tak nadšeně.

Objal jsem jí a ona mě nechtěla pustit. Byl jsem rád i když zapomněla kdo vlastně jsem.

Bára: ,,Co tady děláš?" Rozzářili se jí oči co nejvíc.

Já: ,,Přišel jsem za tebou přece." Řekl jsem a políbil jsem jí na čelo.

Bára: ,,Budeš mi prosím vyprávět o tobě?"

Já: ,,Jo jasně."

Řekl jsem jí vše o sobě že jsem v kapele atd. Byla tím úplně zaujatá pak mi něco řekla co mi udělalo velký úsměv na tváři.

Bára: ,,Vlastně už jsi trochu vzpomínám ty jsi přišel na mou oslavu s klukama a pak jsem se přestěhovala tady že?" Řekla s tím její překrásným úsměvem.

Já: ,,Ano už jsi aspoň něco pamatuješ."

Byla ve mě úplná radost jak jsi vzpomněla. Za pár dnů odejde z tady tohodle strašného místa. Doktor mi i povolil že tady můžu zůstat až do rána když ji pomůžu jsi vzpomenout skoro na vše. Pak už s radostí pomalu usnula. Já spal na té nepohodlné židli. Tak mě budou ráno hodně bolet záda. Jak jsem spal tak jsem si u toho přehrával co se vše stalo jak jsme byly jenom kamarádi a jak byl můj sen být s ní na věky. To je pořád můj sen. Nechci ať nám to někdo překazí. Miluji jako nepopsatelnou věc která je úplně úžasná. Jsem rád že jsem neztratil diamant který mě dělá šťastným člověkem.


A NEW CHANCEKde žijí příběhy. Začni objevovat