Uběhl už týden a Noah by měl být z nemocnice doma. Po celou dobu se mi neozval... Proč taky, když mě teď nenávidí.
Zase je pondělí a jde se do školy. Noah by měl jít prý taky, ale nejsem si tím úplně jistá. Říkali, že už je zotaven, ale nevěřím tomu. Nemůže být zdravý takhle rychle.
Na chodbě jsem se zasekla u skříňky, protože mi nešla otevřít.
,,Musíš do toho praštit." Leknutím jsem skoro nadskočila. Byl to Noah, kdo jiný.
,,Um... Dík." Bouchla jsem, ale nic se nestalo. Nechtěla jsem to rozbít, tak jsem to radši nechala a chtěla odejít. Jenomže se ozvala rána a cvaknutí.
,,Takhle." Zabručel a chtěl odejít.
,,Noahu co se s tebou děje!"
,,Nech mě být. To co jsem řekl byla chyba jasný?"
A dost... Nenechám se sebou zametat.
,,Takže chyba jo?"
,,Ano chyba. A teď mě nech."
,,Ne nenechám. Chováš se divně!"
,,Divíš se?" Sakra mám toho dost. Právě mi ruply nervy...
,,Proč si pořád tak tajemný! Štve mě, když vím, že přede mnou něco tajíš!"
,,Jsem tajemný, protože mi to takto vyhovuje. Pokud s tím máš problém, můžeš jít."
,,Toto nemyslíš vážně!"
,,Myslím to smrtelně vážně."
,,Trhni si!" Zakřičela jsem a dupla mu na nohu. Jen zaúpěl bolestí a já odešla. Domů.
S touhle školou už nechci mít nic společného.
Kdo si všiml?😏😏😂😂
ČTEŠ
Tajemný | CZ ✔
Short Story,,Proč si pořád tak tajemný! Štve mě, když vím, že přede mnou něco tajíš!" ,,Jsem tajemný, protože mi to takto vyhovuje. Pokud s tím máš problém, můžeš jít." ,,Toto nemyslíš vážně!" ,,Myslím to smrtelně vážně." ,,Trhni si!" 🔓500 reads
