kapitola jedenáctá

130 8 9
                                    

,,Teď se připrav..."

,,No taaak... Nenapínej mě a dej ty ruce z mých očí!" Zasmála jsem se.

,,Můžem?"

,,Můžem."

Sundal své ruce z mých očí a já najednou nemohla popadnout dech. Přede mnou se tyčil obrovský strom uprostřed louky! Nechápu jak jsme se sem dostali, ale vypadá to neuvěřitelně. To ale nebylo všechno. Přímo pod tím stromem byl totiž připravený piknik!

,,Páni!"

,,Líbí se ti tady?"

,,Děláš si legraci? Je to úžasný! Nic krásnějšího jsem v životě neviděla..."

,,Tak tady tak nestůj... Jde se jíst!" Chytl mě za ruku a rozběhli jsme se k dece.

Málem jsem hodila držku, ale Noah mě chytil a vzal mě do náruče. Bylo to rychlejší.

,,Dobrý, můžeš mě pustit."

,,Co když tě pustit nechci?"

,,Budeš muset."

,,A co když ne?"

,,Noahu, pusť mě!" Začala jsem mu bušit do hrudi, ale s ním to ani nehlo a začal se smát.

,,Jsi nemožná!"

,,No promiň?"

,,Myslím to v dobrém samozřejmě."

Usmál se na mě a konečně mě položil na tu deku. Sám se posadil a začal vytahovat věci z piknikového koše. Z těch dobrot, co tam měl, mi snad začali téct sliny.

Tajemný | CZ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat