kapitola osmnáctá

132 7 0
                                    

Přišla jsem domů, zabouchla dveře a lehla na gauč. Opravdu musí být všechno tak složitý? Právě jsem zřejmě přišla o kamaráda a za všechno si vlastně můžu sama. Kdybych na tu dohodu s Jeremym nepřistoupila... Ne. Na to nesmím myslet, protože kdybych to neudělala, zabil by ho. Je toho schopný.

Koukala jsem do stropu a přemýšlela co dělám se svým životem špatně, když v tom se domem rozezněl zvonek. Cukla jsem sebou, protože jsem se lekla a rozešla se ke dveřím. S naprostým nezájmem sem otevřela a podívala se dotyčnému do očí.

,,Noahu?"

,,Katie?"

,,Co tady děláš?"

,,Přišel jsem se ti omluvit. Přehnal jsem to."

,,Já o tvou omluvu nestojím."

,,Katie..."

,,Pojď dál prosím tě. Dělala jsem si srandu."

,,Jo, jasně... aha."

Zavřela jsem dveře a společně jsme se posadili na gauč.

,,Dáš si něco, nebo..."

,,Díky, nechci. Ehm... Víš Katie, to co jsem říkal v nemocnici byla pravda."

,,O čem to mluvíš?"

,,Mluvím o tom, že tě miluju Katie. Zamiloval jsem se do tebe, ale není to správný. Chci aby si to věděla, protože... nemůžeme být spolu."

,,Nerozumím ti. Proč bychom nemohli?"

,,Nemůžu ti to říct... Ztratil bych tě a to si nemůžu dovolit. Nesmím o tebe přijít."

,,Jenomže právě tímhle mě ztrácíš! Máš přede mnou tajnosti a nevěříš mi!"

,,Katie, věřím ti víc než si dokážeš představit, ale tohle... Udělal jsem hroznou věc, které doteď strašně moc lituju. Prostě to nejde. Měj se Katie."

,,Noahu počkej!"

,,Co?"

Nemohla jsem to dál skrývat. Přiběhla jsem k němu, chytla ho za lem trika a konečně ucítila jeho měkké rty na mých. Usmál se do polibku, ale potom se odtrhl a jen tak odešel. Zabolelo to, ale řekl mi jasně, že to nejde.

Tajemný | CZ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat