kapitola dvacátá druhá

116 6 0
                                    

Noah/Connor

Doma nebyla. Opravdu jsem začal mít strach, že si něco udělá. Srdce mi bušilo obrovskou rychlostí a já přemýšlel, kam by mohla jít.

Jednou mi řekla o nějakém stromě, kde sedávala s kamarádkou... Jenže kde ten strom je?

Naštěstí jsem někoho zahlédl v menším lesíku. Možná by mi mohl poradit. Šel jsem tedy za tou osobou, ale hned jsem ji ztratil z dohledu. To snad není pravda...

Nezbývalo mi nic jiného, než ten strom najít sám a jelikož je tenhle les hned u domu Katie, možná strom bude někde za ním... No že mě to nenapadlo hned. Šel jsem tedy dál a dál, až jsem nakonec došel do menšího parku. Nikdy jsem tady nebyl.

Rozhlédl jsem se, jestli náhodou někoho neuvidím, ale jediný koho jsem zahlédl byl ten chlap z lesa. Byl schovaný za křovím a něco pozoroval. Byl jsem zvědavý, tak jsem se schoval taky a sledoval, co udělá.

Po pár minutách vstal a někam šel. Rozhodl jsem se ho obejít, takže jsem se vrátil zpátky do lesa a vylezl druhou stranou. Takhle mi půjde přímo naproti a já zjistím, co má zalubem. Šel jsem stále rovně a uviděl jsem běžící postavu. Vypadala jako... Katie!

,,Hej!" Zavolal jsem na ni, ale jakoby mě vůbec nevnímala. Běžela dál proti mě. Už z dálky jsem poznal že brečí. Copak mě nevidí?

,,Katie! Stůj!" Jenomže mě neslyšela. Běžela dál a silou do mě narazila tak, že spadla na zem. Nestihl jsem ani uhnout. Jakmile spadla, všiml jsem si, že za ní běžel ten chlap.

,,Co si jako myslíš, že děláš!" Zakřičel jsem na něj. Hned jak si mě všiml se zase otočil a odešel.

Katie byla v bezvědomí, tak jsem ji vzal do náruče a odnesl domů. S tím chlapem si to ještě vyřídím.

Tajemný | CZ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat