Divná Natalie [GOT7]

8. Návštěva aneb "co tady děláš?!"

Napsal jsem klukům, jak přežili tvrdé probuzení po včerejší noci. Kromě Youngjaeho, který se prý vzbudil na zamčených záchodech na bezínce a pak musel čekat, až mu pracovnice otevře, byli všichni v pohodě. Akorát Bam si postěžoval, že té čarodějnice, co si v opilosti přitáhl domů, se střízlivý lekl. Prý nám rapidně ubývají hezké holky.  

A co ty, Jackson-sie? Nějaké trable?Vyptával se Jinyoung skupinovém chatu.  

Cože? Proč bych je měl mít? Odepsal jsem a doufal, že se nebude vyptávat dál. Jinyoung měl otravnou vlastnost, že na každém poznal lhaní. Radši bych skočil z okna, než přiznat jim, že při noci s Lee Hyun jsem si představoval Natalie. Fuj, ještě, že jsem si to nepamatoval, jinak bych se pozvracel a nemohla by za to pouze kocovina. 

Většinou nebýváš starostlivý a taky se nám chlubíš, jakou kočku jsi sbalil. Vysvětlil Jinyoung. 

Dneska není moc čím se chlubit, tak chci vědět, že nejsem jediný. Zdůvodnil jsem a modlil se, ať to neprokoukne. 

„Jacksone! Někdo za tebou přišel!“ zavolala zezdola máma. Otráveně jsem se zvednul a sešel po schodech dolů. Rodiče jsou věčně pryč kvůli práci a přiznávám, že se mi po nich pokaždé stýská. Ale pak mi stačí mít je doma 24 hodin a zase bych byl radši, kdyby už byli pryč... Jsem proto špatný syn?

„Kdo?“ zeptal jsem se táty, který zrovna mířil něco dělat na zahradu. 

„Neznám ji“ pokrčil rameny za chůze a zmizel. 

Ji? Bože, ať tu zase není ta holka z noci.  

Zastavil jsem se na předposledním schodu, ze kterého se dalo dobře pozorovat hlavní vchod, aniž by někdo viděl mě. Zahlédl jsem blond vlasy a bál se, že se moje obava potvrdila. 

„Promiň, nevím, kde se tak dlouho trajdá“ omluvila se návštěvnici máma a šla se podívat, proč mi to tolik trvá. Rychle jsem se dal do pohybu a předstíral, že jsem je vůbec nesledoval. 

„Natalie?!“ vyjekl jsem s očima navrch hlavy. „Co tady děláš?!“ 

„Někdy mi připadá, že jsem zanedbala výchovu“ zanaříkala si máma jejím směrem. „Copak jsme tě s tátou neučili, jak se chovat?“ otočila se na mě. 

Vážně doufám, že brzy odjedou.

„Zvykla jsem si“ mávla nad tím rukou Natalie s úsměvem. „Došlo mi, že jiné chování od tebe čekat nemůžu, a pokud tě nechci mít na krku kvůli dalšímu testu, musím se přemoct a doučit tě tohle“ vysvětlila mi. 

„Není to od Natalie hezké, že se obtěžovala přijít sem, když jsi včera zapomněl na to vaše doučování?“ obrátila se na mě opět máma. Koukám, že Nat mě neprozradila s tím, že jsem hrubý nevychovanec, co nepozná limity. 

„Jo, hrozně hezké“ přikývl jsem. Máma do mě dloubla loktem. „Děkuju“ doplnil jsem. 

„Není zač“ usmála se Natalie nad tím, že já trapností umíral. „Můžeme jít zase do kavárny? Věci mám s sebou“ navrhla. 

„Jasně“ souhlasil a už jsem si chtěl obout boty, když mě zarazila moje milovaná matička. „Přece byste nešli na předraženou kávu. Zůstaňte tady a já vám ji udělám ještě lepší než v kavárně. A ty, Natalie, s náma musíš poobědvat.“ 

„Teda, vážím si vaší nabídky, ale nechci vám přidělávat starosti a doma vaří moje sestra, takže-“ 

„Pro jednou to snad přežije. Já umírám touhou poznat se s někým, s kým se stýká Jackson. S jeho kamarády vždycky někam vypadne, takže se ani nemám možnost poptat se, jestli se chová slušně“ skočila jí do řeči nesmlouvavě.