Divná Natalie [GOT7]

15. Rodina aneb "a proč máš blond vlasy?"

„Takže její táta vážně zemřel?“ ujišťoval se Jinyoung.

Přikývl jsem.

Jinyoung vypadal opravdu lítostivě, přísahal bych, že beze slov rty vytvořil slovo chudinka. Jak moc jsme se změnili. Kdyby Da Yeon vylepila takové plakáty ještě před několika týdny, smáli bychom se Divné Natalie, až bychom se za břicha popadali. Jenže teď…

„Nejradši bych Da Yeon ten pitomý plakát přicvaknul sešívačkou k nosu. Kráva jedna blbá“ ulevil jsem si.

„Kam vlastně šla Nat? Neviděl jsem ji na poslední hodině“ zajímal se Jinyoung.

„Asi odešla, ale jistě to nevím. Už je na mě zase naštvaná, nesvěřuje se mi" zabručel jsem.

„Chápu, že nechce s nikým mluvit, ale čím jsi ji naštval?“

„Myslí si, že to já jsem Da Yeon řekl o jejím otci. Nenechá si vysvětlit, že nemám nejmenší podíl na téhle pomstě“ zavrčel jsem.

„Víš, teď asi bude nejlepší spolknout hrdost a udělat nějaké romantické gesto. Jako v těch filmech. Musíš jí ukázat, že ti může věřit a že o ni stojíš“ radil Jinyoung.

„To se líp řekne, než udělá.“

„Hele, přestaň být protivný, seber se a běž něco podniknout“ přikázal Jinyoung.

***

To je hodně blbý nápad, opakoval jsem si v duchu, ale v chůzi mě to nezastavilo. Neměl jsem daleko k tomu, abych se otočil na patě a odešel, jako by se nic nestalo. Jenže z nějakého nepředstavitelného důvodu mi vadilo, že na mě měla Nat vztek. Snažil jsem si namluvit, že je to proto, že tím nevyhraju sázku s Da Yeon, ale zjistil jsem, že vlastně ani nestojím o to, aby mi sloužila. Jestli nakonec zvítězím, prostě Da Yeon povím, ať se někam odklidí a dva týdny mi neleze na oči. Mám husinu z toho, že jsme spolu kdysi chodili. Fuj.

Zhluboka jsem se nadechl a stisknul zvonek.

Zdrhni, dokud máš čas! Přece nepolezeš dobrovolně k Natalie do sluje!

Ale jo, polezu, dodal jsem si odvahy v myšlenkách a napřímil se, když se dveře začaly otvírat.

Čekal jsem toho dost – že za dveřmi číhá Natalie s boxerskou rukavicí, aby mi mohla vrazit, že na mě začne ječet její máma, protože jsem prý Nat ublížil. Ovšem na tohle jsem připravený nebyl.

„Kdo jsi?“ vybafl na mě malý kluk a ukázal mi tím díru po vypadlém předním zubu. Byl to ten samý, co jsme ho tehdy viděli s Markem.

„Ehm, Jackson“ odpověděl jsem lehce vyvedený z míry. „Je Natalie doma?“

Kluk ignoroval moji otázku. „Jackson? Ty jsi Korejec? A proč máš blond vlasy? Teta Nattie říkala, že tady má takovou barvu jenom ona.“

Slyšel jsem dobře? Teta Nattie?!

„Tony, co děláš u těch dveří?“ ozval se z domu hlas Natalie. „Jacksone?!“ zírala na mě, jakmile k nám došla.

„Nattie, proč má blond vlasy? Je to proto, že je takový pitomec, jak o něm říkáš?“ chrlili Tony jednu otázku za druhou. Zřejmě ho to opravdu zaujalo a chce odpovědi.

„Tony, běž si dělat úkoly, než prásknu mámě, že otevíráš cizím lidem“ nakázala mu Natalie a dostrkala ho pryč z mého zorného pole.

„Ty jsi vážně jeho teta? Neříkala jsi, že tvojí sestře je dvacet dva?!“ valil jsem oči.

„Proč jsi tady?“ odvětila unaveně a nechala moje dotazy bez povšimnutí.