Divná Natalie [GOT7]

13. Informace aneb "sportovní typy?"

-Jackson

„Rozdat papíry, zadání neotáčet, dokud vám neřeknu. Máte přesně půl hodiny, pak sbíráme a nikdo už nic nebude dopisovat" sdělil nám instrukce učitel dějepisu. Asi si chtěl připadat drsně, že má nad námi takovou moc, ale většina studentů ho ani neposlouchala.

„Máte všichni všechno? Tak začínáme“ ohlásil ještě a šel se věnovat nějakým papírům, co měl na stole.

Seděli jsme v lavicích po jednom, já v poslední, Natalie přede mnou. Naposledy se na mě otočila a popřála mi štěstí. Možná bych si i myslel, že jde o nějaký projev náklonnosti z její strany, jenže jsem nežil v naivních představách. Moc dobře jsem věděl, že když to napíšu dobře, Nat už mě nebude mít dál na krku.

„Dík“ kývnul jsem a obrátil list se zadáním.

***

„Tak jaké to bylo?“ zeptala se mě Nat po hodině.

„Nic jsem nevěděl“ řekl jsem s pohledem zarytým na stůl.

„Cože?!“ vyjekla. „Doučovala jsem tě dva týdny a ty nic nevíš?!“

Chvíli jsem ji nechal topit v tom zoufalství, ale pak jsem se andělsky usmál. „Dělám si srandu, mám vyplněné všechno.“

„Bože, ty jsi…!“ zavrčela nasupeně. Sebrala si věci a vyřítila se ze třídy.
Mezitím já jsem nikam nespěchal a z místnosti jsem vycházel poslední. Cítil jsem se strašně dobře. Při další schůzce s Natalie už se totiž nebudeme bavit o dějinách, ale naplno využiju své balicí techniky.

-Mark

„Tak už nám konečně řekni, co s tebou je!“ vyjel podrážděný JaeBum.

„Znovu opakuju, že se mnou nic není“ procedil jsem skrze zuby.

„Nelži. Je jasné, že se něco stalo. Tohle normálně neděláš“ zamračil se Jinyoung. On mluvil stále klidně, to JB vzteky soptil.

„Kolikrát mám říkat, že se nestalo nic?!“ 

„A jsme zase u toho. Chováš se spíš jako Jackson než Mark, kterého známe“ zamudroval Youngjae.

Neřekl už jsem nic. Nechtěl jsem se hádat, ale pravdu jsem říct nemohl. Kdo by taky pochopil, že to kvůli Nat se často ztrácím v myšlenkách a můžu puknout žárlivostí, když vidím, jak se o ni snaží Jackson. Jenže jeho kluci dokonce podporujou, a to jenom kvůli té sázce. Je mi příšerně z pomyšlení, že se nakonec Natalie dozví o tom, jak odporně ji využil.

„Musím jít“ zvedl jsem se, když jsem viděl, jak JB otvírá pusu, aby mi opět vynadal. Procházel jsem pomalým tempem školou k učebně, kde jsem měl další hodinu. Zbývalo mi ještě deset minut, nikam jsem nespěchal.

Najednou se ozvalo: „Počkej, Natalie! Měla jsi nám zjistit, co má Jackson rád!“

Zaujalo mě to hned ze dvou důvodů – obsahovalo to Nataliino jméno a taky jediný, kdo ji takhle uhání, je Jackson a potají já.

Zabočil jsem a uviděl, co se dělo. Nat s nějakou učebnicí v ruce svižně kráčela, za ní pospíchaly tři holky.

„Tak slyšíš?!“ křikla jedna z nich.

Natalie otráveně protočila oči, ale na dívky se otočila s laskavým úsměvem. „Omlouvám se, byla jsem myšlenkami jinde" vysvětlila mile.

„Nic se neděje. Zjistila jsi to teda?“ dotírala nejvyšší z tria.

„Ano" přikývla Natalie. „Včera jsem ho nenápadně vyzpovídala.“

Holky se vzrušením z nových informací přisunuly k Nat blíže, aby náhodou něco nepřeslechly.

„Jackson se mi svěřil, že momentálně mu přijdou neodolatelné sportovní typy" sdělila jim Natalie.

„Cože? Sportovní typy?“ divila se hnědovláska.

„No jo. Krátký střih vlasů, žádné líčení a teplákové soupravy. Už jsem kontaktovala kadeřnici na to zkrácení, jenže ona mě vezme až za dva týdny. A pak moje máma mi nedovolí nosit do školy tepláky. Bože, kdyby to šlo, už dávno vypadám přesně tak, abych se zalíbila Jacksonovi" povzdechla si nešťastně Nat.

„Díky, Natalie, jsi úžasná“ usmívala se široce třetí dívka, která doteď nemluvila.

„Není zač. Pro kamarádky cokoli" oplatila jí to Nat. „Omluvte mě, ale už musím běžet. Mějte se!“ zamávala jim a rychle odešla.

„Panebože, objednej nás do kadeřnictví, ale dělej!“ naléhala bruneta na vysokou. Ta už něco ťukala do mobilu a vzápětí někam volala.

„A taky musíme nakupovat, vždyť nemám pořádné sportovní oblečení!“ dodala třetí.

Natalie, která se blížila k místu, kde jsem stál, se pobaveně ušklíbala.

„Nevěděl jsem, že si umíš takhle z lidí dělat blázny“ promluvil jsem na ni.

Nevinně pokrčila rameny. „Potřebuju je od sebe nějak odehnat, jsou příšerné“ protáhla poslední slovo.

„Nestojíš o přátele?“ povytáhnul jsem obočí.

„Celé dny za mnou jenom lezou a vyzvídají, proč mě ještě Jackson neodhodil jako opotřebovanou hračku. A k tomu chtějí vědět, na co by tak Jacksona sbalily. To přátelé nejsou“ zavrtěla rozhodně hlavou.

„Tak na co by Jacksona sbalily?“ vyptával jsem se dál. Bylo mi trapně, že jenom papouškuju, co řekla, ale nenapadalo mě vlastní téma k hovoru.

„Stačí flaška alkoholu a nemít soudnost.“ Sice mluvila bez emocí, ale její oči mi napověděly, že něco velmi podobného si myslí i o mně.

Tak hrozně rád bych na celou školu vyřval, že jsem se změnil a že to platí pouze pro Jacksona, ale nemohl jsem. V boji o Natalie měl Jackson přednost a já s tím nemohl nic dělat. Příliš pozdě jsem si uvědomil, jak unikátní stvoření Natalie je, a tak jsem musel všechny ty pocity dusit v sobě.

„To možná kdysi, ale je to pěkných pár dnů, co jsem ho takového neviděl.“ Abych přece jen nevyšel jako ten zlý, dopověděl jsem: „Ale já už taky takový nejsem.“

„Copak? Stárnete?“ vysmívala se nám.

„Spíš dospíváme“ odpověděl jsem vážně. „Nebo jsme oba potkali osobu, kvůli které stojí za to změnit se.“

Tak nějak jsem doufal, že by mou skrytou narážku pochopila. Následně by se mi vrhla kolem krku, políbila by mě a pak by patřila jenom mně. Jenže zázraky se nestávají, aspoň mně ne.

„Aha, chápu. Jackson tě poslal, abys mě přesvědčil o tom, že je pravda, co mi navykládal.“ Nat mě sledovala s rukama založenýma na prsou a bylo nad slunce jasné, že mi neuvěří nic. A všechno jí popravdě vyklopit jsem nemohl.

„Ne. Šla jsi kolem mě a já tě nechtěl jen tak ignorovat. Přece si nejsme neznámí“ vymotával jsem se z toho. K mému překvapení jsem vlastně ani nelhal.

„No když myslíš“ prohodila nezúčastněně. Pak mě obešla a pokračovala v cestě.

Opravdu doufám, že Jackson dodrží svůj slib o tom, že mi pomůže s Nat, protože jinak ji nezískám nikdy. Ale teď nezbylo nic jiného, než zatnout zuby, tvářit se, že se nic neděje, a trpělivě čekat, až si s ní Jackson pohraje. Kdyby to nebyl můj dlouholetý kamarád, dávno bych mu za to jednu vrazil. Jenže jsem nemohl. Ale pokud Natalie ublíží opravdu tvrdě, nezaručuju, že se budu držet zpátky.