Divná Natalie [GOT7]

9. Parťák aneb "musíš zabavit tu ženskou"

Aniž bych chtěl, Nataliina vyhýbavost a tajemnost mě přiváděly k šílenství. Potřeboval jsem se dozvědět víc, něco, co by mi dalo odpovědi. A k takové akci se hodil parťák. 

„Jacksone?“ podivil se, když jsem mu dal ruku kolem ramen. 

„Nazdar, Markie“ pozdravil jsem ho mile. 

„Co chceš?“ zastavil můj přesládlý hlas. 

„Máš teď volno?“ odpověděl jsem mu otázkou. 

„Záleží na co.“ 

„Na pomoc příteli v nouzi“ řekl jsem mu důrazně. 

Mark se zasmál. „Tak to mě zajímá.“ 

„Potřebuju pomoct při sledování Natalie. A ano, myslím to vážně!“ řekl jsem mu rychle. Divné bylo, že kluci při jakékoli zmínce o Nat skoro vyletěli z kůže, natož aby mi pomáhali. 

„Jak ji chceš sledovat, když ani nevíš, kde bydlí?“ zeptal se logicky. 

„Přesně tak!“ nadšeně jsem kývnul. „Ty údaje budou zapsané v její složce, kterou mají uloženou na sekretariátu“ začal jsem vysvětlovat svůj plán. 

„A po mně chceš přesně co?“ optal se Mark. 

„Musíš zabavit tu ženskou“ sdělil jsem mu a nadějně očekával odpověď. 

„To mám udělat jak?“ vyvalil oči. 

„Když jsi tam byl naposledy kvůli té dovolené uprostřed školy, tak na tobě mohla oči nechat. Ty už si nějak poradíš“ poplácal jsem ho po rameni. 

„Mám flirtovat se školní sekretářkou?!“ Markův křik se nesl přes školní chodbu a všichni se na nás otočili. 

„Máš ji zdržet na dost dlouhou dobu“ opravil jsem ho šeptem, aby si uvědomil, že o naší akci nemusí vědět celá škola. 

„Vždyť jí je tak padesát!!“ naříkal potichu. 

„Neslyšel jsi? Máš ji jenom zabavit, ne s ní skákat do postele“ protočil jsem oči. 

„Fuj!“ Mark se otřásl nad tou představou.  

„Prosím! Nezapomenu ti to“ přesvědčoval jsem ho dál. 

„Pod jednou podmínkou“ souhlasil po chvíli.

„Jakou?“ vyzvídal jsem nadšeně. 

„Až se Natalie zbavíš, postaráš se o to, že budu první, kdo ji přijde utěšit.“ 

„Cože?!“ Teď jsem se neudržel já a zvýšil hlas. Znovu se kolemjdoucí začali zajímat o náš rozhovor. Vzal jsem Marka za loket a odtáhnul ho pryč, aby nemohli odposlouchávat, 

„Ty ses zbláznil!“ vyčítal jsem mu. 

„Proč?“ namítl klidně. 

„Proč?! Nejdřív mi říkáš, že nejsem normální, a teď ti mám pomáhat, aby ti padla do náruče!“ zasyčel jsem na něj. 

„Prostě mi přijde originální. Ten její přístup, kdy tě neustále shazuje. Je jiná než holky, které znám“ pokrčil rameny.  

Beze slova jsem na něj zíral. 

„Chceš pomoct, nebo ne? Nemám na tebe celý den“ popíchnul mě Mark a založil si ruce na hrudi. Užíval si, když se na mě mohl dívat shora.  

„Ty budeš za debila, až uděláš stejnou chybu jako já, takže jo, platí“ dohodnul jsem se s ním po úvaze. Ale vážně jsem se divil, že s něčím takovým vyrukoval. Klukům jsem si stěžoval, jak příšerně se Nat chová a že to už moc dlouho nevydržím. Chtěli mě rozveselit v klubu, ale já to odmítl. Po tom, co se stalo minule, jsem znovu nechtěl pokoušet osud.