Divná Natalie [GOT7]

19. Rande aneb "je to jako rodinný výlet"

Nakvašeně jsem žuchnul na židli vedle Nat s úmyslem přežít hodinu dějepisu.

„Stalo se něco?“ zeptala se mě.

„Mělo by?“ opáčil jsem.

„Nevím“ pokrčila rameny. „Před chvíli jsem na chodbě potkala Marka a ten měl snad ještě naštvanější výraz než ty.“

„Pohádali jsme se. Mark nedokáže skousnout skutečnost.“

„To je mi líto. Myslela jsem, že vy dva jste ten typ lidí, co jim vydrží přátelství až do smrti.“

„Asi ne“ odfrknul jsem si.

„Bylo to něco vážného?“

Jo, hádali jsme se kvůli tobě.

„To tě nemusí zajímat“ odvětil jsem.

„Dobře“ pokývala Natalie hlavou a stočila pohled na druhou stranu.

„Promiň, nemyslel jsem to tak. Jenom mě to fakt žere.“ Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se budu skoro nonstop omlouvat, ale už to tak bylo. Jemně jsem ji pohladil po paži, sjel jsem až k její dlani a propletl si s ní prsty.

„Nezajdeme odpoledne někam?“ navrhl jsem. „Takové první oficiální rande“ zazubil jsem se.

Nattie zavrtěla hlavou. „Dneska ne.“

„Neříkej mi, že už jsme zase v té fázi, kdy mě od sebe odháníš“ povzdechl jsem si frustrovaně.

„Víš, že se všechno netočí jenom kolem tebe?“ opáčila s jiskrným pohledem. „Musím hlídat Tonyho. Máma má plno práce a Melissa se rozhodla trajdat po obchodech.“

„Tak půjde Tony s náma“ řekl jsem bezstarostně.

„Už to vidím“ ušklíbla se.

„Myslím to vážně. Půjdeme do parku, znám tam jedno perfektní dětské hřiště.“

„Takže to dopadne tak, že Tonyho vypustíš na hřišti a budeš otravovat mě?“

„Otravovat? Ale prosím tě! Děláš, jako bys o moji přítomnost nestála“ usmál jsem se.

Nat měla už-už na jazyku odpověď, ale vtom do třídy vstoupil učitel s našimi testy v ruce. 

„Nedopadlo to úplně špatně. Ti, kterým se příliš nevedlo, ještě nemusí házet flintu do žita, nebyla to poslední písemka v tomto roce.“

Rozdával třídě testy. „Dobrá práce, pane Wangu" okomentoval to u mě a podal mi papír. Natalie se mi nahnula přes rameno.

„Dva plus" přečetl jsem ohromeně. „V životě jsem z dějepisu neměl lepší známku.“

„Děkuju, slečno Bainová" usmál se na ni učitel. Podal jí její test s plným počtem bodů.

„Dva plus je celkem mizerné na to, že jsem tě doučovala dva týdny.“

„Hele, přestaň pomlouvat moji známku. Já a moje dva plus jsme spolu šťastní.“

„Zní to, jako by sis to chtěl doma vystavit" uchechtla se.

„Možná jo“ mrkl jsem na ni. „Udělám tomu čestné místo na poličce v obýváku a napíšu k tomu kartičku s dnešním datem a vzkazem, že se projevila moje genialita. Snad bych mohl někam do rohu nacpat tvoje jméno, když jsi mi pomohla objevit talent.“

Nat mě hravě praštila do ramene.

„Děkuju, Natalie. Díky tobě nerupnu z dějáku“ řekl jsem upřímně.

Beze slov se usmála.

„A jelikož bych ti to měl nějak oplatit, tak se mnou ty a Tony jít musíte. Stejně jsem toho kluka chtěl víc poznat a konečně mu odpovědět, proč mám blond vlasy.“

„Nezlob se, ale fakt to vypadá neobvykle. Nemůžeš tomu dítěti mít za zlé zvědavost“ pokrčila rameny.

„Neobvykle znamená dobře, nebo špatně?“

„Vypadá to na tobě zvláštně, ale zase se nemůžeš ztratit. Ta tvoje hlava září v davu jako pochodeň“ rozesmála se.

***

„Ahoj, Jacksone" přivítal mě s velkým úsměvem Tony. Natalie šla za ním o dost rezervovaněji, ale i ona se usmála.

„Teta Nattie říkala, že mi koupíš zmrzlinu!“

„No když to říkala Nattie, tak to asi musí být pravda" pokrčil jsem rameny. „V parku určitě nějaký stánek se zmrzlinou bude.“

„Tak pojď!“ Tony mě vzal za ruku a počal mě svou dětskou silou táhnout pryč, i když to bylo opačným směrem, než se nacházel park.

Vesele jsem ho pozoroval. „Nechtěl bys nejdřív počkat na Natalie?“

Tony zastavil. „Dělej, Nattie, pohni!“ zavolal na ni.

„Strávil s tebou tak málo času a stejně už od tebe chytil drzost“ utrousila ke mně.

Vykulil jsem oči a chytil se za hrudník v místě srdce. „Moje city jsou navěky raněny.“

„Smiř se s tím“ odvětila nezaujatě.

„Tak jdeme!“ Tonyho láska ke zmrzlině ho nejspíš pohnala na tolik, že mě potáhl a já za ním klopýtl o dva kroky, než jsem získal zpět převahu.
Nat se tlumeně usmála a konečně nás dohnala.

***

„Nikdy by mě nenapadlo, že vlhčené ubrousky budeš potřebovat hlavně ty, a ne Tony" odfrkla si a podala mi druhý kapesník.

„To ta malinová zmrzlina. Je pěkně zákeřná!“

„No jo, každou chvíli ti sama od sebe skočí na bradu.“

„Jsem rád, že mě chápeš“ usmál jsem se a poslal jí vzdušný polibek s rty červenými od zmrzliny.

„Ach, bože, kam jsem se to dostala" zanaříkala směrem k nebi. Kdyby v jedné ruce nedržela ubrousky a ve druhé vlastní citrónovou zmrzlinu, jistě by se pleskla rukou do čela.

Co se týče dnešního rande nebo co to bylo, zjistil jsem, že Nattie a Tony jsou v podstatě úplně stejní. Šli jsme po parku, když si Tony všimnul: „Tamta kytka je stejně žlutá jako Jacksonovy vlasy!“ Kupovali jsme zmrzlinu a do toho samozřejmě Tony: „Já chci vanilkovou, protože je stejně žlutá jako Jacksonovy vlasy!“

Vážně, jejich příbuzenský vztah se nezapře.

Znovu jsem se vrátil do přítomnosti a sledoval Tonyho, jak si s dalšími kluky hrají na pevnost.

„Je to jako rodinný výlet, nezdá se ti?“ promluvil jsem na Nat.

Celá se ošila. „Fuj. Jeden den máme mezi sebou něco, co by se ne s přimhouřenýma, ale zavřenýma očima dalo považovat za vztah, a ty tu blábolíš o rodině.“

„Takže o mně neuvažuješ jako o otci tvých dětí?“ zeptal jsem se s pozvednutým obočím.

„Přestaň s tím, nebo tu citrónovou zmrzlinu, co jsem snědla, uvidíš ještě jednou.“

„No dobře, dobře, na úvahy o rodině je času dost" pokrčil jsem bezstarostně rameny.

„Jo, je dost času na to, abych přemýšlela, jak dětem vysvětlit, proč máš žluté vlasy" rozesmála se.

„Je to blond, proboha" převrátil jsem oči v sloup. „Ale jinak mě těší, že jsi mě zařadila do vlastní rodiny.“