Divná Natalie [GOT7]

4. Debata aneb "hraješ si na Matku Terezu?"

„Jacksone, zase pozdě? Co tě zdrželo dneska?“ přivítal mě se smíchem školník. Byl to hrozně fajn chlap. Spřátelil jsem se s ním a od té doby nemusím mít strach, že by se moje jméno objevilo na seznamu pozdních příchodů. To mi dost pomáhalo. Bez školníka bych se nejspíš stal rekordmanem a za to hrozilo i vyhození ze školy. Mně na tom sice tak moc nezáleželo, ale rodiče by byli vážně hodně naštvaní. 

„Tak nějak jsem zapomněl na čas při ranní sprše“ objasnil jsem mu. 

„Chápu. Ty bys z domu neodešel s rozcuchanými vlasy. To my,“ ukázal na svou plešku, „takové věci řešit nemusíme.“ Zasmál jsem se spolu s ním. „Radši už mazej, než tě nachytá ředitel.“ 

„Zatím a díky“ rozloučil jsem se a v rámci možností tiše jsem se chodbou plížil k učebně společenských věd. Otevřel jsem dveře a s úlevou zjistil, že učitel tam ještě není. K dnešnímu krásnému ránu mi opravdu nechybělo vysvětlovat něco učiteli.

Zaplul jsem na svoje místo vzadu, hned vedle seděl Youngjae, který mě pozdravil kývnutím hlavy. BamBam tady měl být taky, ale asi se na nějaké společenské vědy vykašlal. 

Rozhlídl jsem se po třídě, a kohopak to nevidím. V levé řadě o jednu lavici blíž k tabuli seděla Natalie. Věci jako vždy perfektně nachystané, a aby si ukrátila čekání, četla si. Neviděl jsem co, ale byla to hrozná bichle. Tolik stránek jsem možná nepřečetl za celý život. 

„Promiňte mi dnešní zpoždění, ale zapomněl jsem si doma podklady pro dnešní hodinu. Vymýšlel jsem, co tedy budeme dělat“ omlouval se učitel, jakmile vpadnul do dveří. 

„Nemůžete nám dát volno?“ zaprosila nějaká naivka vepředu.  

„Ne, stejně byste veškerý čas trávili akorát na mobilech. A… slečno Bainová, sice oceňuji váš cit pro klasickou literaturu, ale nechte si to, prosím, na přestávku“ napomenul Natalie. Ona knihu zaklapla a upřela na něj pohled. 

„Dneska si dáme debatní soutěž. Potřebujeme dva týmy po třech“ oznámil nám nadšeně. Určitě myslel, že se všichni ihned přihlásíme, aby nás vybral do jednoho týmu, ale nám to bylo úplně jedno. 

„Starouš asi čekal, že nám vymyslel perfektní zábavu“ ušklíbl se na mě Youngjae.  

„Stejně zaměstná akorát těch šest, zbytek bude na mobilech“ odpověděl jsem mu taktéž znechuceně. 

„Pane Choii, co kdybyste se s panem Wangem stali členy prvního týmu. Svoje umění konverzovat jistě dobře využijete“ pokynul nám učitel nesmlouvavým tónem. Nemělo cenu snažit se odporovat, tak jsme se přeochotně doplazili k tabuli. 

„Vyberte si třetího člena a můžete se posadit támhle“ ukázal na neobsazenou přední lavici. Všichni okamžitě zpozorněli, každý chtěl být s náma v týmu. Holky si začaly natáčet vlasy na prst a divoce mrkaly řasami, aby přilákaly naši pozornost. Tedy všechny až na jednu. 

„Berem Natalie“ řekl jsem. Youngjaemu spadla brada a celá třída na mě třeštila oči. Natalie na mě vrhala vražedný pohled s pozdvihnutým obočím.  

„Slečno Bainová“ vyzval ji učitel. Natalie se váhavě zvedla a přisedla k nám do první lavice. Zeširoka jsem se na ni usmál, ale ona mě za to kopla pod stolem do kolene. „Proč mi to děláš? To ti mám být vděčná?!“ vyjela na mě šeptem. 

„Ale prosím tě! Prostě tě nechci ignorovat. A taky, když už jsme zapletení do takové trapárny, chci to aspoň vyhrát, což půjde akorát s tebou“ objasnil jsem jí a zároveň si pod stolem třel nakopnuté koleno. Má docela sílu.