End of the story

2. Kapitola

Louis

Rozhlédl jsem se kolem sebe a zastavil jsem se pohledem na každém balónku co byl v místnosti. Bylo mi dvacet...ne pět, ale jak vidím mým rodičům to bylo asi jedno, chtěli balónky tak jsou balónky. Tiše jsem si povzdechl a napil se své skleničky sladkého ovocného vína, kterého bylo všude dost. Myslím, že z tohohle lepidla se dneska moc neopiju.....ne že by to bylo to co jsem si dneska přál nejvíce, ale bylo to na seznamu....stejně jako jít po tom do baru a najít si kluka....i když všichni co mě znají ví, že já jsem na tohle úplný antitalent.

Já moc často do baru nechodím a už vůbec si tam nehledám kluky....no krizová situace je krizová situace. Niall, můj nejlepší kamarád se mě snaží už několik let přesvědčovat o tom, že bary jsou to pravé místo, kde bych si zrovna já kluka hledat měl. Všichni mě považují za slušňáka a no abych to zkrátil, byl jsem ten nudný, který nechtěl problémy, na každé párty. No už jsem se s tím smířil. Na každé párty musí být někdo kdo ty ostatní trošku krotí no ne? Jinak by to nikdy dobře nedopadlo.

Pinkl jsem prstem do jednoho z balónku a rozešel se pomalým krokem do kuchyně. Už jsem chtěl mít tuhle nudnou rodinou oslavu za sebou....ano byl jsem slušňák a ano možná jsem byl i trochu nudný, ale rád jsem se bavil...jsem fakt složitý. Tiše jsem se nad svými myšlenkami uchechtl a zatočil chodbou do kuchyně na co jsem se srazil s něčím pevným a svalnatým. "oh omlouvám se" vydechl jsem koukajíc na jeho polité triko mým vínem...no to ani nebylo víno.

"To je v pohodě" ozval se chraplavý hlas ze kterého mi okamžitě po těle naskočila husí kůže. Pomalu jsem vyjel pohledem po jeho hrudníku na jeho tvář zastavujíc se v jeho zelených očích...

Lisa

"...Bože jak já musel donutit své kolena, aby se nepodlomily a svůj dech aby se nezastavil..Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděl. Jeho svaly se napínali pod jeho bílím a díky mému pití také průsvitným trikem. Jeho dokonalé lícní kosti se napínali s každým nádechem" vydechl ohromeně jako by ho právě teď znovu viděl před sebou v celé jeho kráse. "Jeho rty byly vykrojené do srdce a vypadali jakoby je měl natřené nějakou rťenkou" zahihňal se. 

"Jak mi později říkal...natřené je neměl. Říká se že lidé dokážou svou pravou lásku poznat podle očí....a ano u mě to tak doopravdy bylo. Stačil mi jeden jediný pohled do jeho dokonalých zelených očí a já se zamiloval....i když jsem to vlastně v té chvíli ani netušil" vydechl lehce roztřeseným hlasem jako by ho jeho slova zraňovala. Na chvíli zavřel oči a následně se usmál. "Ta noc byla ta nejbláznivější jakou jsem kdy zažil" řekl a podíval se na mě. "Ale o ní ti budu vyprávět jindy" usmál se a pomalu se postavil ze svého křesla. "Počkat co? Nee" zakňučela jsem a podívala se na něj.

"Už jsem dneska unavený, zítra ti toho možná řeknu víc" usmál se a lehl si do postele. Tiše jsem si povzdechla a uklidila židli na bok ke stolku. "Dobře...dobrou noc Louisi" usmála jsem se a nespokojeně odešla. Chtěla jsem toho slyšet víc.