End of the story

7. Kapitola

Louis

Můj hrudník narážel do toho jeho rychleji a rychleji, měl jsem pocit jako by mé uši najednou začali slyšet jen to co se děje uvnitř mě, neslyšel jsem nic kolem mě jediné co mé uši vnímali bylo mé zběsile bušící srdce a splašený dech. Nedokázal jsem zvednout pohled a podívat se mu do očí...nechápal jsem proč a to mě vytáčelo snad ještě více než on samotný. "Pusť mě" zašeptal jsem sotva slyšitelně snažíc se uklidnit vsé cukajicí tělo. 

"Nechci tě pustit" uchechtl se svým hlubokým, chraptivým hlasem a jeho ruka pomalu uvolňovala stisk mého zápěstí. Chtěl jsem se odtáhnout, praštit ho a utéct.....ale dokázal jsem tam jen tak stát a koukat na jeho hrudník zatímco jeho ruka sjela na můj bok.

Nikdy jsem se takhle divně necítil....takhle rozpolceně....jedna má část ho nenáviděla a druhá mě tady přiměla stát a čekat co bude dělat. "Přece na mě nebudeš pořád naštvaný" konstatoval a jeho prsty stiskly můj bok. "Co prosím?" zamračil jsem se na co jsem se přinutil podívat se do jeho obličeje. "Pořád?! Vždyť to není ani den!" vyjekl jsem rozčíleně a nadzvedl obočí . "Ale prosím tě nedramatizuj tak všechno" uchechtl se a naklonil hlavu na stranu prohlížejíc si mě. 

"Ugh! Jsi tak frustrující!" vyjekl jsem, vysmekl se mu a odkráčel pryč. "Ale notak!" uslyšel jsem jeho hlas který na mě hulakal, ale právě teď ve mě převládala ta část, která ho nenáviděla.

Celou cestu do práce jsem si brblal pro sebe jaký je to kreten, blbec, jak je sexy a jak já jsem naprosto hloupý.

Přitahoval mě neskutečným způsobem a tak moc mě to štvalo, ale nic jsem s tim udělat nedokázal. Mé tělo na něj mělo prostě jiný názor než moje srdce a mozek.

Lisa

"... Pár dní jsem ho neviděl. Což bylo super... Teda....jsem si to aspoň myslel. Každý den jsem na něj myslel. Myslel jsem na jeho piercing ve rtu se kterým si jazykem neskutečně sexy způsobem pohrával, na jeho úžasné kudrliny, které musel zkrotit šátkem nebo čepkou, jeho svaly napínajicí se nad mým tě-uhm....no prostě jsem na něj nemohl přestat myslet do doby než jsem ho znovu potkal.. " dořekl rychle s červenajícími tvářemi zatímco já se snažila neculit se.

Louis 

Vzal jsem si sklenici z baru a poděkoval barmanovi. Rozhlédl jsem se po klubu a rozešel se za Niallem a ostatníma.

"Uh" vydechl jsem když mi někdo zničehonic vstoupil do cesty a tím zapříčinil naší srážku. "Koukej na cestu Lewisi" "Bože" zabručel jsem, ani jsem ho nemusel vidět a poznal jsem kdo to je.

"Debile" zabrblal jsem a obešel ho. "Css to zabolelo prdelko" "Neříkej mi tak" řekl jsem naštvaně a zhluboka se nadechl když mě jeho ruka chytla za zápěstí.

Pokusil jsem se mu vyvléknout, ale jeho stisk byl příliš silný. "Uhm" vydechl jsem, když mě za ruku přitáhl na sebe. "Pojď tancovat" zachraptěl mi do ucha tím nejvíc sexy způsobem. Nechápal jsem jak to dělá, jak dělá to že cokoliv řekne je to sexy, jakkoli se pohne je to sexy nebo se jen podívá a ten pohled je prostě..... Sexy. Musel jsem se zamyslet nad tím, jestli se musí snažit, anebo je takhle přitažlivý už od přírody.

"J-Já s tebou tancovat nechci" řekl jsem ne tak pevně jak jsem chtěl. "Noták" protáhl a vyšpulil spodní ret. Zasmál jsem se a nadzvedl obočí. "To jsi se snažil vypadat roztomile?" uchechtl jsem se drze. Beze slova nade mnou protočil oči a táhl mě na parket. "Hej!" vyjekl jsem a volnou rukou ho praštil do paže. "Nevztekej se tak Lewisi" "Ugh! Nejsem Lewis!" vztekal jsem se ještě víc. 

"Já vím" zazubil se zatímco jeho ruce chytly mé boky a silně, přesto jemně, je stiskl. Hlasitě jsem polkl a začal se červenat...muselo to být tím alkoholem.... Rozhodně.

Skousl jsem si ret a sklopil pohled pozorujic naše boty. Páni... Ani jsem si nevšiml jak velkou nohu oproti mě má..... Všechno měl oproti mě větší.... A to se mi neskutečně líbilo ačkoli to nikdy nahlas nepřiznám.

"Už se na mě nezlob" zachraptěl mi tiše do ucha na co mé tělo reagovalo tak jako u nikoho jiného, celým mým tělem projela vlna zvláštně příjemného pocitu a způsobila husinu na celém mém těle."Uhm" zamumlal jsem protože jsem prostě nevěděl co říct....což se mi normálně nestávalo, jsem ten typ člověka co má vždycky na všechno co říct i když jsem byl nervózní nebo vykolejený.... Ale u něj? Prostě prásk! Slova odešla pryč z mých úst, z mé hlavy a všude bylo jen pusto prázdno zatímco má pusa žvatlala nesmyslné uhm... hm... Huh a tak podobně. Jsou to vůbec slova? Asi ne...

"Uhm? To znamená.. 'Oh ne Harry jak jen bych se na tebe mohl dál zlobit? Jsi tak sexy a tak všechno, to prostě nejde se na tebe zlobit.'?" snažil se napodobit můj hlas na co já jsem se snažil přinutit se aspoň zasmát a praštit ho do hrudi.... Bože on tak nádherně voní a-ne sakra vzpamatuj se Louisi chováš se vážně jako třináctiletý kluk, kterému létají hormony neskutečným způsobem a zaslepují tak jeho racionální uvažování.

"Jsi fakt neskutečný" uchechtl jsem se s pokroucením hlavy a pyšný na svůj výkon, vysoukat ze sebe aspoň 3 souvislé slova, jsem se na něj podíval.

"oh děkuji" uculil se, mrkl na mě a jednou rukou mě do rytmu hudby otočil na co jsem reagoval překvapený vypísknutím... Jak jinak taky že jo? .... Ano určitě jsem zněl jako holka, ale on se nad tím jen upřímně zasmál a za bok si mě přitáhl zpátky k tělu.

"A mimochodem... Takhle nemluvím" zašeptal jsem, položil jsem mu ruku na jeho svalnatou paži a jemně ji prsty stiskl skousávajíc si při tom spodní ret.
"Jistě že ne" řekl tichým, pobaveným hlasem.

Lisa

"Ten večer byl vážně fajn.. Byl jako jiný člověk teda aspoň do chvíle než z ničeho nic zmizel. Nerozloučil se ani mi neřekl že prostě odchází... Stal jsem s ním u baru a když jsem si objednal a otočil se na něj už tam nebyl.....prostě Puf. " vydechl a na chvíli zavřel oči.

Prohlédla jsem si ho a musela jsem uznat, že je opravdu pohledný ačkoli jsem na něm viděla, že všechna radost  z něj vyprchala a jeho obličej tak vypadal ještě starší než ve skutečnosti byl, což mi připadalo dosti smutné... Moc jsem ho neznala, ale z jeho vyprávění jsem tak nějak tušila, že to byl pravděpodobně jeden z nejvíce usměvavých lidí.