End of the story

23. Kapitola

Lisa

„Opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad Lis" řekla mi Clare dnes už asi po třetí. Celou noc jsem nemohla spát, v hlavě jsem si znovu a znovu přehrávala, co mi Louis vyprávěl. Nic mi nesedělo, od začátku jsem si myslela, že v tom bude něco...víc a ono to všechno prostě skončilo takhle. Nevěděla jsem jestli jsem více zklamaná z toho co se Louisovi stalo nebo z toho, že Harry dokázal jen tak odjet a nikdy už se Louisovi neozvat. 

Ráno jsem se snažila sepsat všechno co mi řekl..ale nedokázala jsem dopsat konec...tohle přece nemůže být konec jeho příběhu...tohle nemůže být konec jejich lásky....Nikdo ani samotný Harry by mi nerozmluvil to, že Louise miloval. Sice jsem ho neznala, ale ze všeho co mi Louis vyprávěl...nebyl s ním jen kvůli sexu...nedokázal to nalhat ani sobě ani mě.

„Nemůžu to jen tak nechat být" oponovala jsem ji zatímco jsem zběsile ťukala do klávesnice. „Opravdu si myslíš že ho do-" „Panebože!" vyjekla jsem a přiblížila se k obrazovce notebooku. „Nemůžeš si tím být jistá víš kolik lidi s takovým jménem na světě existuje?" „U tady tohohle všechno sedí! To bude on! Cítím to...jsem si tím jistá věř mi" „Jsi nenapravitelná" vydechla tiše a rozešla se pryč z pokoje. Pokroutila jsem nad ní hlavou a rychle si adresu zapsala do telefonu. Bože Louis bude nadšený!

„Sakra" vydechla jsem když jsem si všimla šesti zmeškaných hovorů. Promnula jsem si unavený obličej a vytočila jeho číslo. „Noahu strašně se omlouvám!" vyhrkla jsem okamžitě když hovor přijal. „Jo...já vím" zamumlal s povzdechem. Bože jsem taková blbka. „Víš byla jsem z-" „Za Louisem ano je mi to jasné, ale byly jsme domluveni" „Já vím mrzí mě to...ale tohle musíš slyšet...dořekl mi co se nakonec stalo a..tomu neuvěříš našla jsem toho kluka o kterém mi povídal a-" „A kvůli tomu si se na mě vykašlala? Liso bože" povzdechl si a vteřinu bylo ticho než pokračoval. „Čekal jsem tam na tebe do půl noci jako idiot zatímco ty si hledala nějakého cizího kluka?" „Omlouvám se" řekla jsem znovu omluvně a začala si žmoulat lem mého trika. 

„Ale...ale tak moc mě mrzí jak jejich vztah skončil a-" „A proto se nezajímáš o svůj vlastní?..Liso kdyby tohle bylo poprvé tak to nějak přejdu...stejně tak jak to bylo podruhé, potřetí...po čtvrté...já už ani nevím kdy naposledy si na naši schůzku přišla v tolik v kolik jsme byly domluveni...a kdy naposledy si vůbec přišla...už jsem unavený a netušíš jak moc mě mrzí to, že myslíš na život nějakého cvoka a na mě kašleš...myslíš ty někdy na mě? Proč se vlastně ptám...kdyby ano ozvala by si se mi už včera večer...ne až dneska odpoledne" „J-já....strašně moc mě to mrzí Noahu...vím že jsem to podělala a-a já.....už se to nestane a-" „To už si mi slibovala„ „Já vím ale tentokrát-" „Hele...nechci to takhle řešit po telefonu" přerušil mě s výdechem a chvíli bylo ticho než pokračoval. „Sejdeme se dneska v devět večer v naši kavárně..pokud si ještě vůbec vzpomínáš která to je" „Budu tam" řekla jsem snažíc se, aby se mi hlas tolik netřásl. „Fajn" řekl ještě než mi hovor bez rozloučení položil. „Jsem vážně kráva" vydechla jsem nahlas a promnula si obličej.

....

„Louisi?" zeptala jsem se když jsem vešla do jeho pokoje. „Už jsem ti všechno řekl" „Já vím" řekla jsem a přešla k jeho křeslu. „Můžu s tebou o něčem mluvit?" „Uhm...no..jo...jasně" zamumlal a letmo se na mě podíval než svůj pohled znovu stočil směrem do okna. „Víš...nemohla jsem celou noc spát, nad vším jsem pořád musela přemýšlet" začala jsem a sledovala ho. „No....a tak nějak....no tak nějak mě napadlo podívat se na internet" „Prosím nepokračuj" řekl sotva slyšitelně zatímco v rukách stiskl lem svého svetru. „Hledala jsem opravdu dlouho a-" „Nechtěl jsem aby si ho hledala Liso!" Vykřikl na mě najednou, čímž mě naprosto vykolejil. Nikdy jsem ho neslyšela zvýšit hlas...nikdy jsem ho neviděla takhle naštvaného jako v téhle chvíli, kdy se na mě podíval.... poprvé mě oslovil jménem...nikdy mé jméno nevyslovil, nejsem si jistá zda jsem chtěla, aby to udělal ve chvíli kdy mě křičí...přesto jsem se rozhodla nevzdávat to. 

„A-ale...on...on je v Severní Dakotě a...a napadlo mě, že kdybych ho sem přivedla tak by-" „Prosím tě přestaň! Proč si sakra nehledíš svého?!" „Ale...ale Louisi  já jsem myslela, že kdyby...kdybych ho sem za tebou přivedla...mohli by jste si promluvit a mohlo by se to vy-"„To není on" přerušil mě už o něco klidnějším hlasem a pokroutil hlavou. „Neměla jsi se do toho plést...proč si to prostě nenechala tak? Proč si se nemohla spokojit s tím co jsem ti řekl? Proč do toho sakra musíš šťourat?" "Jak to myslíš? Že to není on? Všechno mi na něj pasuje a-" „Protože není v Severní Dakotě!" zvýšil hlas a hned na to si s povzdechem složil tvář do dlaní.

„Cože? Jak to víš?" „Prostě to vím jasný? Takže teď už mi můžeš dát pokoj...vím, kde je, ale nikdy jsem za ním jít nechtěl takže toho prostě nech" „Proč si za ním nechtěl jít? Mohla bych za ním zajít já kdyby si chtěl...mohla bych ho sem přivést" „Já o to ale nestojím rozumíš?" „Louisi prosím....já....já bych ho chtěla vidět...chtěla bych se ho zkusit aspoň zeptat proč se odstěhoval a-" „Ty si nedáš pokoj, že ne?" vydechl a s povzdechem si promnul obličej. 

 „Je tady v Brooklynu" vydechl po chvíli ticha „Cože? A...a víš adresu? Zašla bych za ním a-"  „A co? Ani...ani nevíš co se mezi námi nakonec stalo nedopověděl jsem ti ten příběh" „Řekl si že odjel a už si ho neviděl" „Jak říkám" vydechl tiše a uhnul pohledem k oknu. „Green-Wood" řekl prostě a znovu si začal žmoulat rukáv svého svetru. „To..to je ulice?" zeptala jsem se a zapsala si to do telefonu.

„Dopovím ti ten příběh správně"