End of the story

9. Kapitola

Louis

Došel jsem do firmy a přešel k recepci. "Dobrý den" pozdravil jsem recepční Emily a chtěl jít ke svému stolu s kávovarem, ale zastavila mě. "Pan Styles mi vzkázal, že až dorazíte mám vás za ním poslat" "Mám problém?" zeptal jsem se se strachem, ale ona jen s lítostivým pohledem pokročila rameny na znamení, že netuší.

Povzdechl jsem si a rozešel se k výtahu. Jestli mi dá padáka tak jsem v koncích. Co jsem mohl na vaření kávy tak pokazit?

Zmáčkl jsem nejvyšší patro a nervózně přešlapoval zatímco jsem stoupal víš. Cukl jsem sebou když výtah cinkl a z hlubokým nádechem jsem vyšel k jeho dveřím na které jsem zaklepal.

Ozval se silný mužský hlas a já vstoupil dovnitř. "Dobrý den" řekl jsem snažíc se neznít tak roztřeseně.

"Dobrý den pane Tomlinsone..." začal svým hlubokým hlasem a ja se jen modlil ať mě nevýhodí.

... "Panebože vážně? To.... Mockrát vám děkuji pane Stylesi" řekl jsem nadšeně a snažil se nezačít poskakovat radostí. Povýšení! On mě opravdu povýšil! Jako neni to nic extra jen se s kávou přesunu skoro až nahoru, ale bože! Budu dělat kávu pro patro jeho syna! S vyšším platem samozřejmě.

Po tom co jsem mu ještě třikrát poděkoval a popřál mu hezký den jsem odešel a jel rovnou do 7 patra.
Jeho syna jsem nikdy neviděl... Ani jsem nevěděl, že nějakého má.

Rychlím krokem jsem přešel ke dveřím na kterých bylo H. Styles. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal. Čekal jsem na vyzvání, ale nikdo se neozval tak jsem otevřel.

"uhm... Dobrý den jsem-co.... Ty? " nadzvedl jsem obočí jen co se ke mě od okna otočil. To si snad ze mě musíte dělat srandu!

"Myslel jsem, že rozvážíš jídlo" řekl jsem podrážděně. "Já vím.... Řekl jsem ti to" odpověděl prostě a změřil si mě pohledem. "Tak co děláš tady?" založil jsem si ruce na hrudi. "no rozhodně tady nerozvážím jídlo" utrousil s úšklebek a sedl si do svého křesla. "Jsi vážně děsnej" řekl jsem podrážděně. "A ty drzej" odsekl a otevřel svůj notebook. "Ugh!" vydral jsem ze sebe a otočil se k odchodu.

"Pořád čekám na svou kávu" "Trhni si!" křikl jsem a otevřel dveře snažíc se ignorovat jeho smích.

Vyšel jsem ze dveří a zabouchl je za sebou. Kreten.... Bože proč? Je tu tolik pater a oni mě přidělí k němu?! Rozešel jsem se razným krokem k výtahu rozhodnutý prostě odejít. Pro tohohle namyšleného blbce pracovat vážně nebudu.

"Kam si myslíš, že to jdeš?" Ozval se podrážděný hlas za mnou. "To tebe nemusí zajímat" odsekl jsem a zmáčkl tlačítko na přivolání výtahu. Snažil jsem se zůstat v klidu, když jsem uslyšel jeho kroky směřující ke mě, přesto moje ruka znovu a znovu mačkala tlačítko k přivolání výtahu, jako by to mělo jeho příjezd zrychlit.

"Můžeš mi říct proč jsi naštvaný tentokrát?" chytl mě za paži a donutil mě se na něj otočit. "Ty se mě ještě ptáš?" vyjekl jsem a hned na to se rozhlédl kolem, jestli na nás někdo nehledí.

"Nemáš proč být na mě naštvaný" uchechtl se. "Jo.....jistě že nemám" odsekl jsem a vyvlékl si ruku z jeho sevření. "Já odsud padám" řekl jsem a nastoupil do výtahu když konečně přijel. "Pořád čekám na tu kávu" připomněl mi a založil si ruce na hrudi koukajíc na mě do výtahu. "Ruce máš tak si ji udělej" falešně jsem se usmál a stiskl tlačítko přízemí na co se dveře začali zavírat.

Šla mi z něj hlava kolem.... Jednou se chová příšerně, pak chvíli neskutečně přitažlivě a pak zase jako kretén.
Až teď mi na mysl přišla otázka... Proč tedy byl na mé oslavě narozenin, když to nebyl on kdo dovezl jídlo?

Promnul jsem si obličej a když výtah cinkl v přízemí, vyšel jsem z něj míříc si to rovnou ke dveřím... A jsem bez práce....skvělý.

...

"Nialle.... Vážně se mi nechce, dneska jsem skončil v práci a vážně nemám náladu na mejdan" povzdechl jsem si a promnul si volnou rukou obličej. "Ale notak je to párty u táboráku to nemůžeš zmeškat" "Ale-" "Takže v sedm tam buď pa" přerušil mě a zavěsil. "Skvělý" vydechl jsem, vstal z gauče a zamířil rovnou do koupelny.

...

Lisa

".... Vážně jsem ten večer neměl náladu, ale nakonec jsem tam byl přesně v sedm, všude bylo spoustu lidí, velké zapálené ohniště a hned kousek od něj tmavý rybník od kterého se krásně odrážel měsíc. Popadl jsem první kelímek s pivem, který jsem potkal a začal se rozhlížet ko-" " Oh promiň " řekla jsem omluvně a vytáhla si z kapsy zvonicí telefon. Povzdechla jsem si a přiložila jsem si telefon k uchu.
"Ty prosim tě můžeš mi říct, kde jsi tak dlouho? Víš kolik je hodin? Večeře už ti vystydla" "Ježíši promiň Clare ja si vůbec neuvědomila, že už je tolik....už jdu" vydechla jsem a po pár jejich dalších slovech jsem zavěsila.

"Omlouvám se Louisi, ale už je vážně pozdě....musim už jít a ty by si se měl pořádně prospat" "Jo... Jo taky jsem ztratil pojem o čase" řekl tiše a vstal ze svého křesla, přešel k posteli a bez dalších slov si lehl.

"Tak zítra" skoro jsem zašeptala zatímco jsem uklidila židli. Zhasla jsem a odešla z jeho pokoje.