End of the story

21. Kapitola

Lisa

Louis mi každý den celé dva týdny vyprávěl o tom jak si spolu užívali společný čas, kde všude spolu byly, co všechno dělali....tak moc jsem mu to záviděla. Ano s Noahem se to taky moc dobře vyvíjelo ačkoliv jsme toho tolik nepodnikali, ale přespávala jsem u něj velmi často...už jsem u něj měla i vlastní kartáček a to už přeci něco znamená no ne? Ale poslední dva dny mi začal naznačovat, že se mu nelíbí jak moc času trávím po práci v práci...u Louise...a to se zase nelíbilo mě.

Přesto mi vztah Louise s Harrym připadal pohádkový oproti tomu jak je to se mnou a Noahem ve skutečnosti ano jsme sice na začátku našeho vztahu a to přece není hned pohádkové, ale i tak...přála bych si aby to bylo už jen pohádkové.

Vzala jsem si věci a rozešla se za Louisem na pokoj. Tak moc jsem se těšila na to co mi bude vyprávět dneska....ačkoliv jsem začala přemýšlet nad tím, že každým dnem může přijít onen okamžik, který něco změnil..něco proč je Louis tady.

„Ahoj" usmála jsem se a posadila se na jím připravenou židli vedle jeho křesla. „Ahoj" pousmál se, přestože jeho oči se tak úplně neusmívali. „Děje se ně-" „Kde jsme přestali minule?" zeptal se, ale než jsem stihla odpovědět, začal vyprávět.

Louis

Přešel jsem k posteli na které on už ležel. Zadržel jsem povzdech nad tím jak se tvářil....už přes hodinu se tvářil takhle chladně ačkoliv nevím jaký měl k tomu důvod. Všechno šlo poslední dobou moc dobře, ani jednou jsme se nijak závažně nepohádali a teď...teď se tvářil takhle.

Vlezl jsem do postele a posunul se k němu čekajíc, že mě pustí úplně k němu a jako skoro každý večer mě obejme.....ale zastavil jsem se v pohybu když se na mě podíval tak chladným způsobem, že jsem měl co dělat abych zadržel slzy. „Děje...děje se něco Harry?" Zeptal jsem se opatrně. „Nemusíš se na mě každou noc lepit nebo jo?" rozhodně to nebyla otázka. „U-udělal jsem něco? Naštval jsem tě něj-" „Prostě si dneska lehni na svoji stranu postele a dej mi taky někdy trochu prostoru" odsekl, nadzvedl se, zhasl lampičku a zpátky si lehl.

Ještě chvíli jsem na něj zůstal civět, ale jakmile jsem ucítil jak mě oči štípou zadržovanými slzami, odsunul jsem se úplně na kraj své strany a lehl si na bok zády k němu. Co jsem provedl, že je ke mě takový?

Stiskl jsem peřinu v dlaních a zavřel oči snažíc se nezačít vzlykat. Proč se mi chtělo pořád jenom brečet? Neměl bych se kvůli němu přece takhle pořád cítit...přece by vás váš přítel neměl pořád dohánět k slzám nebo ano? Proč by ale potom spolu někdo chodil, pokud by se takhle jeden z nich cítil?

Utřel jsem si peřinou tváře a snažil se prostě nemyslet...říkat si, že ho to zase přejde...možná měl jen nějaké problémy v práci nebo tak něco...přesto jsem si v téhle chvíli přál, aby mě vyhodil....bylo by to milosrdnější než tohle.

Netušil jsem kdy se mi podařilo usnout, ale byl jsem za ono vysvobození opravdu vděčný....do chvíle než jsem uslyšel ten jeho chraplák blízko mého ucha. „Lou" zachraptěl znovu tiše a položil mi ruku pod peřinou na bok. „Hm?" zamumlal jsem rozespale a překvapeně vydechl když mě jedním pohybem přetočil čelem k sobě. Podíval jsem se na něj a, když jsem viděl jeho zvláštní pohled, tiše jsem se zeptal „Nechceš mě zase vyhodit, že ne?" ano sice jsem si to předtím přál...ale nechtěl jsem, aby se to doopravdy stalo. „Ne" odpověděl jednoduše a lehl si přičemž si mě přitáhl k jeho boku. Nikdy jsem snad nebyl takhle překvapený...co se to sakra děje?

„Co se dě-" „Pšt" přerušil mě a omotal kolem mě ruce. „Hazz ale-" „Prosím tě buď ticho" vydechl chraptivě a rukou zajel pod moje triko na bok. Měl tak strašně ledové ruce, že se moje tělo pod jeho dotekem otřáslo chladem. „Tak...tak dobře" špitl jsem a položil si hlavu na jeho hrudník....páni...nikdy jsem necítil, že by mu takhle rychle bušilo srdce....bušilo mu takhle rychle z mé blízkosti? Stejně tak jako mě takhle buší z něj snad každou chvíli, kdy se nachází v mé blízkosti?

Lisa

„...A to naposled kdy jsem mohl jeho srdce takhle z blízka slyšet tak rychle bít" „Počkat...cože?" „Příběh už bude končit Liso"