End of the story

6. Kapitola

Lisa

Usrkla jsem si horké kávy a zakoukala se skrz okno v mém pokoji. Bylo zvláštní ho poslouchat....každé jeho slovo bylo plné emocí, které se v něm tlačili...

"Ale děkuju bohu za to že to tak bylo....že jsem ho i po tom všem nedokázal odehnat"

Tahle věta mi v hlavě utkvěla jako žádná jiná.... Vždyť to přece nedává smysl, kdyby mě někdo něco takového udělal, už nikdy bych ho nechtěla vidět. Kreten...určitě nebyl prvni ani poslední, se kterým si takhle zahrával.

...

"Tak jo" zašeptala jsem si pro sebe a přečetla si první otázku.

"Jaké jste pohlaví?"

"No ja doufám že žena" uchechtla jsem se tiše a zaklikla kolonku.

"Koho hledáte?"

Najela jsem na kolonku muž a zaklikla ji..... Bože co to dělám? Další seznamka....vždycky od toho očekávám moc, třeba že by se konečně mohl najít ten pravý.... A pak mi všichni jen píšou: Co máš na sobě? Jsen nadrzený, pomůžeš mi? Jsi sexy dáme sexik?

Povzdechla jsem si, rychle to dovyplňovala a pak počítač zaklapla. Nebudu u něj sedět a čekat až někdo napíše.
Promnula jsem si unaveny obličej a rozhodla se jít do postele, zítra musím stejně vstávat zase do prace...

...

... "Myslel jsem si a taky jsem doufal, že už ho nikdy neuvidím.... Ale jak to tak vždycky bývá, člověka, kterého potkávat nechcete, tak ho potkávate skoro všude..."

Louis

"Prosím jedno vanilkové laté" usmal jsem se na slečnu za pultem a podal ji peníze. "Tak na vanilku bych tě teda netypoval"

Neviděl jsem ho.... Ale v jeho hlase jsem slyšel jak se ušklebuje, kéž by mu někdo ten úšklebek vymlátil z obličeje.

Neodpovídal jsem, dělal jsem, že ho nevidím a neslyším a jen čekal na svou kávu. Byl jsem z něj nervózní a nesvůj, ale snažil jsme se to zakrýt.
"Už se mnou nemluvíš?" ozval se znovu jeho chraplák ze kterého mi naskočila husí kůže. "Notak... Nehraj uraženého Lewisi, to si čekal, že ti udělám snídani do postele a koupím ti kytku?" uchechtl se.

Sevřel jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechl. "Lewisi-" "Jsem Louis!" vykřikl jsem přes celou kavarnu a sebral si svoji kávu. Snažil jsem se ignorovat všechny, kteří se na mě zrovna koukali a se svou kavou jsem se rozešel pryč. Kretén jeden namyšlenej! Co si o sobě sakra myslí?!

Vyletěl jsem ze dveří a zamířil jsem směrem do své práce. "Tak se hned nečerti!" uslyšel jsem za sebou na co se mi kolem zápěstí omotaly dlouhé prsty. "nech mě!" vypískl jsem a pokusil se mu vyvléknout. "Ježíš uklidni se" řekl jakmile mě k sobě otočil čelem.

"Pusť mě!" "Ne" pokroutil hlavou s úšklebek. "Dělej!" vztekal jsem se jako holka a snažil se mu vyvléknout. "Jsi roztomilý když se vztekaš Lewisi" zazubil se a jedním pohybem si mě na sebe přitáhl tak, že jsem se ho hrudnikem dotýkal.

Lisa

"... Srdce se mi rozbušilo jako nikdy předtím.... Měl jsem na něj takový vztek, ale ho to vůbec nezajímalo, dělal jako bych po něm zrovna nekřičel a nesnažil se mu vyvléknout. Byl klidný a vyrovnaný, díval se na mě povýšeně... Jako bych nebyl nic a přitom mi jeho ruka pustila moje zápěstí a sjela na můj bok. Jeho chování mě vytáčelo do nepříčetnosti a zároveň mě to nějakým zvrhlým způsobem přitahovalo" nakonec se uchechtl a podival se na mě.

"Byl to zvláštní a tajemný člověk... A to mě na něm svým způsobem přitahovalo." jeho pohled se stočil zpět k oknu a tím zakončil své vyprávění.... Jak mě tohle vytáčelo..... Proč to takhle protahoval? A ukončil to v té nejlepší chvíli?

Stoupla jsem si a vrátila židli na její původní místo. "Tak zítra Louisi" řekla jsem tiše a odešla z jeho pokoje....