End of the story

1. Kapitola

Lisa

Aby jste mě pochopili, mám svou práci ráda...ráda se starám o lidi tady v ústavu, ale každičký den se těším jen na to kdy mi skončí šichta... ale to jen proto, že potom mohu jít za svými pacienty a vyzvídat...miluju poslouchání jejich životních příběhů....ať jsou pravdivé nebo si je vymyslela jen jejich nemocná mysl.

"Nechoď za ním Liso je to blázen" řekla mi Clare se starostlivým pohledem, který mívala snad vždycky, když jsem měla podobné nápady. Clare je jak moje spolupracovnice tak je převážně má nejlepší kamarádka... a taky spolubydlící...dost nepořádná spolubydlící abych pravdu řekla.

 "Já vážně moc chci slyšet jeho příběh....chci vědět co stojí za jeho každodenním pláčem a prázdnými pohledy směřujícími ven z okna" vydechla jsem rozpolceně koukajíc při tom na své špatně nalakované nehty. 

"Varovala jsem tě Liss" poraženecky vydechla s tónem já mám vždycky pravdu. "Risknu to"  řekla jsem jistě a postavila se ze své židle. Končila mi šichta a tak mi už nic nebránilo v tom jít za ním.

"Dobrý den Louisi" usmála jsem se vřele vcházejíc do jeho pokoje. Jen tak seděl v křesle a koukal z okna. Chodila jsem sem za ním docela často, ale nikdy jsme spolu moc nemluvily. Vždy jen seděl a koukal z okna ven, někdy při tom i tiše plakal. 

Letmo se na mě podíval a se sotva viditelným úsměvem otočil hlavu zpět k oknu. "Přišla jsi si vyslechnout můj příběh je to tak?" zeptal se přesvědčeně. "Ano" přikývla jsem dychtivě a po jeho vyzvání jsem si sedla na židli kterou jsem si k němu přisunula. 

Netušila jsem jak to mohl tušit...možná to z mých častých návštěv a zvědavých pohledů na něj bylo prostě očividné...a nebo mu o mém častém vyzvídání řekl jiný pacient. "Bude to dlouhý příběh" "Máme času dost" zaculila jsem se a zvědavě otočila hlavu k oknu, abych věděla na co kouká, ale jako vždy to nebylo nic. Zklamaně jsem stočila pohled zpět na něj a usmála se když začal vyprávět. 

"Všechno to začalo když mi bylo čerstvých dvacet let...rodiče mi na moje kulatiny chtěli uspořádat dokonalou oslavu..." I přes to že řekl sotva pár slov dokázal mě jeho tón hlasu upoutat na tolik, že jsem si přála, aby mi celý příběh odvyprávěl hned teď a zároveň jsem doufala, že nikdy vyprávět nepřestane.

To že jsem se rozhodla za ním jít, i přes varování Clare, mi po poslední větě, která zakončila celý jeho příběh, naprosto změnila mé vnímání na svět a na život samotný...ale to dosti předbíhám.