End of the story

15. Kapitola

Lisa

Podívala jsem se na telefon a v tu chvíli přestala dýchat. "Noah!" vyjekla jsem a ukázala na telefon. Clare se zvedla z křesla a utíkala za mnou. "Říkala jsem to! Zvedni to!Zvedni to zvedni tooo!" hulákala a sedla si mi skoro až na klin. Vzala jsem telefon, dlouze vydechla a úplně klidně do telefonu řekla "Prosím?"

"Ahoj Lis... Tady Noah" "Ahoj... Já vím.... Tvé jméno mi svítilo na displeji" uchechtla jsem se tiše. "Jo... Pravda... No víš napadlo mě, jestli by sis třeba nechtěla vyrazit?" řekl tím jeho chraplavým hlasem, který jsem si při Louisovém vyprávění představovala.

"Moc ráda" "Oh skvělý tak co dneska? Máš čas?" "Ano mám" "Dobře vyzvednu tě v sedm?" "Dobře" odpověděla jsem s úsměvem. "Dobře" řekl s očividnym úsměvem na tváři. "Dobře" zopakovala jsem. "Dobře" "No tak ja se jdu připravit" zasmála jsem se. "Dobře" odpověděl pobaveně. "Už s tím dobře přestaň...... Ahoj" zahihňala jsem se na co se na mě Clare vykuleně podívala.

"Ahoj Lis" řekl a zavěsil.

"Jsi normální?!" vyjekla na mě jen co jsem telefon odložila. "Co?" zeptala jsem se nechápavě. "Opravdu si se zahihňala?!" "Ale notak" uchechtla jsem se a vstala. "Musím se připravit na rande!" vřískla jsem nadšeně a klusem jsem utikala do koupelny.

...

"Bylo to moc fajn" usmála jsem se když mě doprovodil domů. "Ano... Můžeme si to třeba někdy zopakovat..?" "To bych ráda" přikývla jsem. "Super" usmál se a přiblížil se ke mě. Podívala jsem se na něj a lehce se usmála dávajíc mu tak malé znamení. Oplatil mi úsměv, sehl se a jemně mě políbil. "Tak zatím Lis" Řekl tiše a s úsměvem odešel.
Dlouze jsem, s úsměvem od ucha k uchu, vydechla a zalezla dovnitř, kde už na mě číhala Clare, které jsem musela povypravět i ty nejmenší podrobnosti.

...

Posadila jsem se na židli a s úsměvem Louise poslouchala.

"... Z práce jsem odešel ve čtyři odpoledne a zamířil rovnou domů...."

Louis

Měl jsem všeho dneska pokrk. Chtěl jsem se jen doma svalit do své postele a spát.

Celý den už se mnou nepromluvil....ne že by to vadilo.... Ale štvalo mě to. On přece nemá být za co naštvaný... Nemá mě proč ignorovat. To on je tady ten co všechno ničí a-"Bože!" vyjekl jsem a cukl sebou za zvuku klaksonu. Otočil jsem hlavu a podíval se na auto, které na mě bez pádného důvodu zatroubilo.

Zamračil jsem se a podíval se do okna, které se otevřelo. "Nastup" ozvalo se z auta a já protočil očima. "Dej mi pokoj Harolde" řekl jsem a rozešel se dál svou cestou. Uslyšel jsem jak se auto rozjelo a hned na to jel vedle mě.

"Nastup si Lewisi" naléhal znovu, ale já ho ignoroval. Jak může být tak... Tak.... Bože já už ani nevím jaký je..... Je to prostě... Harold.... Arogantní.... Egoistický neurvalý, nevychovaný a otravně nesnesitelný!
"Louisi notak" "Nenastoupím do tvého auta a už vůbec s tebou nikam nepojedu" řekl jsem naštvaně. "Buď si nastoupíš nebo zastavím a pomůžu ti" řekl a zastavil auto. "Nemůžeš mě nutit, abych si k tobě do auta nasedl...byl by to únos " řekl jsem a podíval se na něj. Rozepl si pás vystoupil z auta a rozešel se ke mě. "Fajn fajn fajn" řekl jsem rychle a dal ruce před sebe, když došel až ke mě.

"Jsi hroznej" ulevil jsem si, obešel ho a nastoupil do toho jeho pitomého auta. Připoutal jsem se, založil jsem si ruce na hrudi a hlavu otočil z okna odmítajíc se na něj podívat.

"Nech toho" řekl a rozjel se. Nic jsem neříkal a koukal z okna ven. "Notak Lewisi" uchechtl se na co jsem ucítil jeho ruku na mém stehnu. Mé tělo se z jeho doteku otřáslo, snad jako pokaždé...šílel jsem z něj....moje tělo bažilo po každém jeho doteku a já to zatraceně nenáviděl.... A miloval zároveň. Dlouze jsem vydechl a donutil se na něj podívat. "Uvidíš že se ti tam bude líbit" řekl a letmo se na mě podíval. "Nemyslím si" vydechl jsem tiše a hlavu zase otočil z okna. "Já ano" řekl pevně a stiskl mi stehno před tím než ruku odtáhl.

Na vteřinu jsem si přál aby ji vrátil, ale pak jsem si to rozmluvil. Jsem na něj naštvaný! A na to musím myslet.

"Jsme tady" oznámil hned po té co zastavil. Rozhlédl jsem se a pak se podíval na něj. "Vážně si mě vzal do lesa?" nadzvedl jsem obočí. "Vystupuj a neremcej" řekl, odpoutal se a vystoupil ven. Povzdechl jsem si a následoval ho.

"Pojď" řekl zatímco zamykal auto a rozešel se po lesní cestičce. Doběhl jsem ho a šel za ním. "Hele jestli mě chceš znásilnit nebo mě zabít znám na to lepší místa" řekl jsem a snažil se nezakopnout o hrbolky na cestě. Jen se mi zasmál a pokračoval v cestě.

"Jak je to ještě daleko?" zaknučel jsem po chvíli. "Už jen kousek" Uchechtl se a zastavil se před velkým pařezem, který ležel přes cestičku, po které jsme šli. "No... Tak hádám že můžeme jít zpátky" řekl jsem radostně a otočil se. Jeho ruka chytla tu mou a otočila si mě za ní k sobě. "Musíme to přelézt" řekl mi a za ruku mě vedl k pařezu. Než jsem stihl protestovat, chytl mě za boky a vysadil mě na pařez. Vylezl za mnou, seskočil na druhou stranu a pak mi pomohl dolů.

"Nemohl si vybrat nějaké... Normální místo?" zabrblal jsem a rychle šel za ním, když se rozešel dál po cestičce.

"Hele.... Už mě vážně bolí nohy Harry. Od rána jsem byl v práci na nohou a ty mě teď tahaš na výšlap?" zaknučel jsem po dalších deseti minutách. "Louisi už ti někdo řekl, že si furt na všechno stěžuješ?" podíval se na mě přes rameno. "A tobě, že jsi děsnej?" nadzvedl jsem obočí. "Jo ty.... Dneska už asi desetkrát" řekl a otočil hlavu zpátky před sebe. "No takže je to asi pravda" zaculil jsem se i když mě neviděl.

"Už jsme tady" řekl konečně větu po které jsem toužil už od chvíle kdy jsme vystoulili z toho pitomého drahého auta. "No konečně" vydechl jsem a došel k němu. "Páni" vydechl jsem ohromně. "Nádhera co?" usmal se Harry a rozešel se druhou stranou z kopce do kterého jsme právě vystoupali.

***
Budu ráda za každý váš komentář 😊❤️

A už jste viděli After? 😍 Já ano a musím říct, že to byl hezký film, ale oproti knížek slabota, až jsem z toho celkem zklamaná... Ale je mi jasné, že se na ten film ještě několikrát podívám 😍