End of the story

14. Kapitola

Lisa

Nedávalo mi to žádný smysl....proč se tak Harry k němu choval? Podle Louisova vyprávění to vypadalo, že teď už to půjde jen dobře... Byl to velice zvláštní člověk.... Oba dva.

Zaklapla jsem notebook a prohrabla si mokré vlasy. "Ozval se ti Noah?" uslyšela jsem z poza mých zad. "Ne.... Neozval" povzdechla jsem si. "Myslíš že jsem byla až moc trapná? Že jsem ho zahnala?" "To si nemyslim Lis.... Vypadal, že tě fakt bere.... Možná chce jen počkat aby... třeba... Aby sis o něm nemyslela že je vtěrka"

"No.... Doufám.... Vážně se mi líbil" přiznala jsem a vstala z křesla. "Hodili by jste se k sobě" zaculila se a já protočila očima. "To říkáš jen proto že musíš" uchechtla jsem se a svalila se na svou postel. "To neni pravda" řekla a svalila se ke mě. "Ale závidím ti ho... Je děsně sexy" vydechla zasněně.

"Jo to je" zaculila jsem se a dala si ruce nad hlavu. "Myslíš že zavolá?" "Zavolá" ujistila mě.

...

"... Do práce jsem druhy den nešel.... Zavolal jsem a omluvil se, ale věděl jsem že tam budu muset jít... A nebo si hledat jinou práci.... Jinou jsem si hledat nechtěl a tak jsem se tam rozhodl další den jít..."

Louis

Povzdechl jsem si a vešel do firmy. Proč tu vůbec jsem... Měl bych si prostě najit novou práci, ale ten otravný hlásek v mé hlavě mi stále dokola opakoval, že to bych už Harolda nikdy neviděl... Nechtěl jsem ho vidět... Ale nechtěl jsem přijít o možnost ho vidět... Jsem složitý.... Až příliš.

Druhy povzdech se mi vydral z pusy když jsem zmáčkl tlačítko na přivolání výtahu....a třetí když jsem do něj nastoupil.... A následně čtvrtý když jsem vystoupil z vytahu a zamířil ke kuchyňce.

Dal jsem dělat kávu a opřel se zády o linku koukajíc do prázdná. "Už jsem myslel, že si tu kavu zase budu muset uvařit sám" ozval se ten známý hlas, který jsem v tuhle chvilku nenáviděl.

Protočil jsem očima a otočil se zpátky čelem k lince, abych se na něj nemusel dívat. "To už si zase uražený?"

"Ty už zase kreten" odsekl jsem, vzal hrnek kávy a položil ho na talířek i s lžičkou a dvěma cukry. "Css.... Ty jsi ale napružený" řekl a i přesto, že jsem se na něj nedíval, věděl jsem, že se na tom jeho pitomě dokonalém obličeji usazuje úšklebek.

Zatnul jsem čelisti a otočil se i s kávou, kterou jsem mu vrazil do ruky tak rychle, že se čtvrt vylilo na talířek a trochu na něj. Podíval se na kávu a pak na své triko, kam pár kapek dopadlo. Nasucho jsem polkl a založil si ruce na hrudi snažíc se nevypadat, že jsem dostal celkem strach. Podíval se na mě a udělal ke mě pár pomalých kroků, stál tak blízko, že jsem musel zaklonit hlavu, abych na něj viděl. Pohodil kavu na linku tak, že se převhrla a vylila se úplně .

Pomalu jsem se nadechl, abych se trochu uklidnil a čekal co se bude dít.... Možná jsem to přehnal.

Rukama se opřel o linku vedle mých boků a sklonil se tak, že jsem citil jeho dech na své tváři. Snažil jsem se tvářit, že mě vůbec nevykolejil, ale svůj dech jsem uklidnit nedokázal. "Koleduješ si Lewisi" zavrčel mi před obličejem...ale ne takovým tím způsobem ze kterého se strachy rozbrečíte.... Ale takovým tím kdy si přejete, aby si vás ohl přes koleno a naplácal vám.... Bože na co to myslím?

Skousl jsem si ret a sklopil pohled na jeho hrudník. "Tohle mi do prdele nedělej" vydechl a já ucítil jeho ruce pod mým zadkem na co mě následně vysadil na linku dřív, než jsem se vůbec stačil nadechnout.

Opřel jsem se rukama o desku a podíval se na něj. Jeho ruce sjely po mých stehnech na kolena, které mi odtáhl od sebe a stoupl si mezi ně. Rozechvelě jsem se nadechl a zadíval se do jeho očí.

Stiskl rukama kraj linky, těsně vedle mých stehen, a obličejem se přiblížil k tomu mému tak, že jsem mohl cítit jeho dech na svých rtech.

Citil jsem jak rychle mi bije srdce...jak mi buší do hrudniku, jakoby mi chtělo vyskočit ven, aby si ho tenhle pitomec mohl ukrást...

Instinktivně jsem si jazykem navlhčil rty a mé oči sjeli na jeho pusu. "Vy-uhm" vydechl jsem tiše a vyjel očima zpátky na ty jeho. "Vyhodil jsi mě.... Zase" řekl jsem tiše a lehce se od něj odklonil..... Nedokázal jsem v jeho blízkosti normálně uvažovat.... A už vubec ne když byl tak blízko, že by mi stačilo se o milimetr přiblížit a naše rty by se konečně setkaly.

"Zavolal jsem ti taxika" "Vyhodil si mě" zopakoval jsem. "Nevyhodil, jen jsem tě poslal domů" snažil se objasnit... Objasnit to, že tak či tak chtěl, abych od něj odešel. "Nechtěl jsi mě tam....A to mi nevymluvíš" řekl jsem zase už podrážděně.

"Nechtěl jsem aby si odešel ... Ale musel si odejít" "Proč?" "Protože si prostě musel, tak se v tom už neštourej" řekl už taky podrážděně. "Nemám se v tom šťourat? Děláš si srandu?" vyjekl jsem. "Bože jsi jak dětsko" vyštěkl a odtáhl se. Prosím vrať se!

V duchu jsem si přál, aby už mě polibil.. Aby jsme se nedohadovali, ale jsem tvrdohlavý a má pusa mluvila rychleji. "Tak já jsem jak dětsko?! Děláš si ze mě srandu?! To ty se chováš jako puberťak!" vyjekl jsem a rozhodil rukama. "Bože.... Jsi horší jak holka" protočil očima a rozešel se pryč z kuchyně. Prosím neodchazej! Prosil jsem v duchu, ale přesto jsem si tvrdohlavě založil ruce na hrudi

U dveří se zastavil a podíval se na mě. Že by toho zalitoval?

"Laskavě mi udělej novou kávu" řekl a odešel úplně. "Kreten" vydechl jsem, seskocil z linky a prohrábl si vlasy. Zhluboka jsem se nadechl a zapl konvici opírajíc se rukama o linku.

Lisa

"Proč musel být tak složitý? Ptal jsem se sám sebe.... Choval se tak zvláštně a já byl z toho zmatený" povzdechl si a podíval se na mě. "Ale nedokázal jsi mu odolat" řekla jsem s úsměvem. "Ne nedokázal" usmál se na mě nazpátek. "Měl takové kouzlo.... Takové to, že jen co vešel do místnosti atmosféra se naprosto změnila....V jeho společnosti jste si prostě přáli, aby se na vás aspoň podíval.... Byl takový ten člověk u kterého jste si mysleli, že o vás by ani pohledem nezavadil" uchechtl se tiše a podíval se z okna.

"Byl naprosto okouzlující"